Sierra J. Bourbon Sledovala jak se těžké dveře pomalu otevírají a pomalu vkráčí do pokoje její milovaná sestra. Musela se usmát. "Ahoj." Poví téměř normálním hlasem "nemusíš šeptat, spí jako zabitá* řekne s úsměvem. Byla ráda že její starší sestra nakonec přišla. Okamžitě si ale všimla že Ise nebude pravděpodobně nejlépe, proto okamžitě l posteli přitáhla křeslo. "Sedni si " pobídne dvojče a podívá se na malou, která stále pokojně spala "musím říct, že doufám, že bude jedináček..." Tiše se uchechtne a pohladí Laviniu po tvářičce. Byla úžasná a roztomilá, jenže to peklo během porodu? Panebože už nikdy víc... "Jak ti je? Jr to dobře?" Okamžitě zavalí sestru otázkami a úsměv vystřídá starostlivý pohled.

Sierra J. Bourbon Držela svoji miloučkou dceru v náručí a tiše ji pozorovala...konečně spinkala. Sierra byla vyděšená, že udělá něco zle a kolikrát se modlila aby za ní přišel Alejandro s tou svojí zodpovědností a vědomostma. Malá neustále plakala, jenže Sierře bylo chvílemi zoufalstvím také do pláče, právě proto se jí zastavilo málem srdce když uslyšela klepání. Zhluboka se nadechla aby se odhodlala a promluvila "Dále" řekne a podívá se na malickou princeznu aby se ujistila že malá stále spinká. /Díky bohu/ pomyslela si a usmála se. Toto byl rozhodně začátek něčeho lepšího...

Sierra J. Bourbon Bylo těžké pro ni uvěřit, že svoji malou princeznu už má konečně u sebe. Vše oznámila s trochu menším časovým rozestupem od celého porodu, protože po tom všem bylo nějaké oznámení opravdu poslední starostí. Sranda byla, že po celý porod byla sama, což popravdě byla její noční můra. Co ale taky čekat, když vlastně neměla nikoho? Až když nad tím teď přemýšlela, čím dál víc se jí chtělo brečet. Byla vlastně najednu stranu naprosto v prdeli. Se sestrou téměř nemluvila, neměla přítele a jejím kámošem byl její strážce. Sierra objevila mariánský příkop toho být na dně. Byla dost zoufalá, jako opravdu dost. Jediné díky čemu se teď mohla usmát, byla její dcera poklidně spící v jejím náručí. Zrzka neměla nejmenší ponětí, jak z někoho jako je ona, mohla vzniknout tahle roztomiloučká andělská bytost. Rozhodně pro ni znamenala novou naději a pravděpodobně i nový start. Jenže tím se zde ozval jiný problém. Sierra musela rychle vymyslet plán útěku po selekci...jenže to teď muselo počkat. Její prioritou byl její andílek. Už na první pohled šlo vidět, že nejvíce toho měla holčička po matce...díky bohu.

Sierra J. Bourbon Došlo jí, že s Alejandrem počítat nemůže..musela to tedy předělat tak, aby to dokázala uskutečnit sama bez pomoci. celkem ji to mrzelo, ale nutit ho nemohla..jediné co tedy zbývao, bylo vyřešit to sama. Chtělo to celé překopat...sakra, doufala, že by jí pomohl, jenže jednoduše neodhadla, co a jak. "Neznáte je jak já" povzdechne si ale přikývne "Dobře, děkuji.." pousmeje se na něj a raději ho pouze poslouchá zatímco se snaží vymyslet. Z myšlenek ji vytrhlo dosti nečekané objetí, které pak Sierra opětovala. "Dobře, ještě jednou děkuji, Alejandro." Řekne s úsměvem na rtech, rozloučí se a vrátí se opět ke snaze o spánek.

Sierra J. Bourbon Byla blbost říkat to Alejandrovi...došlo jí to ale příliš pozdě. Alejandro byl..velmi opatrný a hlavně velmi... nebyli v tomto úplně stejní. Ale přesto doufala, že by ji v tomto podpořil...možná byla naivní, ale nevěděla za kým jiným d tím jít. Mnoho lidí ji rádo nemělo z pravděpodobně mnoha důvodu. Nebyla ideálním typem... hodně krát se chovala jako kráva a byla si toho plně vědoma. Jenže to již napravit nemohla. "Nemám žádnou jinou možnost, objevím se nezadaná a s dítětem, dítě někomu dají a nahrajou to na to, že zemřelo." Když si ten scénář jen představila, slzy si našly svoji cestu a již se jí kutalely po rudých tváří. "Ano, a taky těhotná, často nesnesitelná a stihla jsem si všimnout že dost lidí o mně mluví jako o kurvě..' mohla si za to sama..věděla to. Ale také z toho důvodu, že se scénářem kde si bude muset najít manžela nepočítala . "Předtím...um...předtím než jsem to zjistila, jsem se bavila s tím chlapem co je otcem...a bavili jsme se a plánovali jsme, že se vezmeme..jenže pak když jsem to zjistila, tak z něj vypadlo, že vlastně už ženu má a děti taky.."

Sierra J . Bourbon Měla perfektní plán, potřebovala jen pomoct s menší drobností...jenže jak se ukázalo. Alejandro se netvářil..jo, nedošlo jí, že by ho to mohlo stát hlavu. V tu chvíli kdy jí to připomněl se ji zmocnil pocit viny..nevěděla že by mi hrozilo zrovna toto a rozhodně to nemyslela nijak zle... přesto ale byla zoufalá, sama to nedokáže a rodiče ji opravdu malou vezmou. "Jen mi pomoct se sebevraždou...samozřejmě nahradou, Alejandro prosím..." V jejích očích se začaly shromažďovat slzy. "Nechci po vás nic jiného než mi pomoct se zmizením...vše jiné zvládnu sama..' byla opravdu zoufalá a na pokraji zhroucení. Pokud by jí kdykoliv někdo zkusím vzít Laviniu...nezvládla by to.. raději by se zabila opravdu..

Sierra J. Bourbon Byla Alejandrovou noční můrou...byla si toho perfektně vědoma a dokonce jí sem tam mrzelo, že tomu tak bylo. Jen v chvílích jak teď jí docházelo, jak moc ho má ráda... jistě, celkem často ji taky štval, ale zas tak drastické to nebylo. "Navíc jsem velmi nerozhodná a během zítřka se mi určitě do seznamu zaplete jiné jméno.." pousměje se a jemně rukou přejede po místě kde ucítí (konečně) nebolestivý pohyb malé princezny. Chvíli si myslela, že už byl konec jejího trápení...jak naivní. Pokračuje chvíli v jídle než opět začne mluvit. 'Jde o to, že jste jediný komu mohu věřit a koho mohu alespoň z části považovat za přítele." Zhluboka se nadechne. Měla perfektně vymyšlený plán se všemi detaily...měla ale strach...bude tak na vše sama s těžko říct, zda to zvládne... "Je jisté, že se s nikým dohromady nedám... určitě ne, ta šance je naprosto nulová a bez někoho po mém boku se nemohu vrátit domů, a to z mnoha důvodu..po konci selekce mám v plánu utéct pryč... již jsem začala koukat po menším domku někde daleko od Španělska, kde bych dokázala malou vychovat bez nějakých problémů... myslím si, že nebude ani problém zařídit si novou identitu. Kdybych se vrátila domů, nejen že mě rodina bude nenávidět, pravděpodobně dají moji princeznu buď anonymně k adopci nebo se jí zbaví nějak jinak... potřebuju aby jste mi pomohl nahrát moji smrt..."

Sierra J. Bourbon Cítila se s ním vlastně hodně komfortně..kdo by ale tušil, že jen s Alejandrem se Sierra bude cítit v bezpečí. Tedy...ano, měla by...je to její strážce, měla by se s ním cítit bezpečně...ale nebyl to ten pocit, když víte, že vám díky té osobě prostě jen někdo nerozbije hubu...spíše ten pocit, když víte, že vám ta osoba citově neublíží a že se můžete svěřit. Dobře, stejně se nijak nesvěřovala, jistota je jistota, ale ten pocit po tolika letech byl...bylo to uklidňující.. "Oh, jo jistě..." přikývne a pousměje se "Děkuju" příbor si vezme a začne pomalu jíst. "Ještě uvidím, stále mohu najít hezčí jména" kyvne a chvíli se věnuje iídlu, než se rozhodne poprvé za celou dobu svěřit....tedy, alespoň se pokusit. "Alejandro..." Zhluboka se nadechne a vydechne "Jste pro mě teď tou nejbližšší osobou co mám, a vlastně budu potřebovat pomoc, a jste jediný kommu můžu věřit..."

Sierra J. Bourbon Byla zvyklá dělat blbosti co ji zničeho nic napadnou, kdo by ale tušil, že zrovna tahle bude tak velká? Byla zvyklá i na o dost horší věci s jejími strážci, a bylo jich opravdu hodně. Alejandro byl ale prostě jiný. Vlastně jen u jeho hranic se bála. Možná ne přímo hranic, ale následků překročení...začala přemýšlet nad všemi možnými scénáři, které teď mohly proběhnout....dokonce málem Aliho nezaregistrovala když mluvil. Jen z dálky...než si uvědomila, že se stále nachází v tomto momentu "Cože? Pardon, trochu jsem se zamyslela" omluví se a opět veškerou pozornost vrátí jemu. "Pravděpodobně by se jmenovala Lavinia Fleur Bourbon..." Usměje se na něj. Měla vymyšlený plán jak to po selekci bude...měla již připravený útěk pravděpodobně do francie...

Sierra J. Bourbon Překročila hranice...překročila jeho hranice ikdyz věděla, že mu to je nepříjemné... sakra. /Já jsem taková kráva!/ Vynadá si a z nervozity která se jí zmocňovala začala jemně klepat nohou. Jako kdyby jí nebylo dost zle...ale sakra...nemohla se ubránit. Věřila mu...a při tom objetí se cítila v bezpečí, a šťastná...cítila se tak jako nikdy. Jen ta blbá vteřina toho objetí fungovala jako celé plato antidepresiv. Dobře...furt jí bylo zle. Furt jí bolelo celé tělo, s furt se cítila na nic, ale alespoň trn pocit na nic nebyl stále tak silný.."Neberu, už jsem s tím jednou u doktora byla..." Pousměje se načež se zarazí. Měla seznam jmen ale s přímým výběrem chtěla čekat až když svoji malou princezničku uvidí..."chtěla bych s naprostým výběrem počkat až se narodí a vidět jaké jméno se k ní hodí, ale v mém seznamu nejvíce fandím jménu Lavinia a nebo Delilah.'. Když teď nad tím přemýšlela, porod se blížil a ona nevěděla zda vůbec někoho požádat aby s ní u toho byl, a pokud vůbec ano ...tak vlastně koho? Rodiče dali dost jasně najevo, že jsou zklamaní a sestra měla plné ruce práce se svými starostmi... no...jak to tak vypadá, má dost práce s tím psychicky se připravit na celou událost ...

Sierra J. Bourbon Byla to blbost, děsná a příšerná blbost a došlo jí to až když se odtáhla a podívala se mu do očí. Pochopila až v tu chvíli, jak moc tu hranici překročila a jak moc nerespektovala jeho přání. Chtěla by říct, že toho nelituje, neboť se v objetí cítila bezpečně a vlastně docela šťastně, ale byla to chyba... Věděla, že bude pravděpodobně lepší jen mlčet s pokračovat dál jako kdyby se nic nestalo, proto se na něj usmála a jen poslouchala... popravdě se pak opět zahrabala do myšlenek a proto jí trvalo trochu déle než odpověděla "h-huh?" Zamrká a podívá se na něj "ne, vpohodě...poslední dobou to takto mám často, pochybuju že se to do porodu jakkoliv zlepší... nemusíte se jakkoliv o to starat nebo tak podobně, bude to fajn" Nervózně se uchechtne.

Sierra J. Bourbon Občas měla nutkání Alejandra prostě obejmout...jenže kdykoliv se na to chystala, řekl jí princezno a navrátil jí strach udělat to protože se jednoduše choval opravdu příšerně profesionálně...chápala ho, ale přesto se snažila nějak hranici překročit a nastavit alespoň trochu přátelský vztah, jasně že to bylo těžší když se k němu občas chovala jako mrcha, ale popravdě na to měla právo a pravděpodobně by nic nezměnila. Přecejen je to dostalo tam, kde teď jsou. Přikývne a povzdechne si načež vstane, přejde ke strážci a obejme ho. Byla si jistá, že ji za to pravděpodobně zabije, i přesto ho ale obejmout musela. "Vyhrál jste.' poraženě zašeptá. Mrzel ji fakt, že Alejandro se i ní staral víc než její vlastní rodina.. 'Děkuju... nemáte nejmenší tušení, jak moc ráda za to jsem ..' usmála se a vrátí se zpět k posteli "jak se máte?" Zeptá se načež sykne když ucítí již poněkolikáté za hodinu bolest, která se za pár měsíců stala dosti známou..."

Sierra J. Bourbon Již předtím byla náladová a šlo jí naštvat opravdu rychle... s těhotenstvím se vše zhoršilo na ten nejnižší stupeň pohody. Svoje tělo vpodstatě nenáviděla, neboť již v šestém měsíci byla velikosti tažného koně, což jí na sebevědomí nepřidalo..a její emoce si s ní hrály víc než psi s kusem hadru. Byla z toho v háji, a do toho se přidával strach z blížícího se porodu, do kterého moc nezbývalo... věděla že sama to nezvládne a vlastně neměla koho požádat o to aby tam byl s ní. "Alejandro prosím...alespoň v soukromí mi tykejte a říkejte jménem..." Požádá ho již snad po milionté a do rukou si vezme čaj, který jí strážce přinesl a napije se. Musela uznat, že chutnal úžasně. "Máte dobrý vkus na čaje" pousměje se na něj. "Děkuju...a ještě jednou se omlouvám pokud jste měl nějaké plány."

Sierra J. Bourbon Možná si to jen nepřiznávala, ale Alejandro pro ni byl nejbližší člověk kterého znala...sestru nevídala a vlastně se moc jedna o tu druhou nezajímala. Ani jedna neměla nejmenší tušení co se děje s tou druhou a vypadalo to tak, že se to nijak měnit nebude. Alejandro pro ni byl bližší než jen blbý strážce...i přesto nedokázala nabrat odvahu aby mu kdykoliv řekla co ji trápí..a to toho mohla říct mnoho. Mohla předstírat že svého strážce nenávidí, ale přesto si cenila toho, že se na ni nikdy nevykašlal... "Snažila jsem se... kdykoliv jsem ale chtěla, začala kopat tak silně, že věřím, že mi zlomila několik kostí v těle." Zhluboka se nadechne a položí si svoji ruku na břicho, na které se krátce podívá než se opět otočí na Alejandra. "Přímo starat ne...spíše bych jen ocenila vaší společnost..pokud by vám to nevadilo?'

Sierra J. Bourbon Dnes by nejraději ležela v posteli a nikam ani nevylezla ...bylo jí zle, jak fyzicky tak psychicky. Dostavily se depresivní stavy a jí bylo příšerně. Byla vlastně i poprvé docela ráda, že se jí Alejandro ozval..kdo by to řekl, že zrovna on byl důvod proč se ráno usmála. Odložila pak mobil a konečně začala usínat...jenže to vyrušilo hlasité zaklepání na dveře. Díky bohu, že strážce také ihned vešel. ,"To vidím...' přikývne "dobré ráno..." Pomalu se posadila a opět se podívala na muže. "Děkuju...to je milé" unaveně se na něj usměje a rozpustí si vlasy aby si je následně mohla sepnout do culíku. "Mně?, Jojo, naprosto. Jen jsem toho moc nenaspala a teď mě bolí celý tělo.." připadala si naprosto směšně...a nejen že si tak připadala, musela vypadat směšně. "Doufám, že jsem vám nenarušila vaše plány, Alejandro.. měl jste si vzít den volna." Normálně by mu vyčetla že si nevzal volno a nešel se někam bavit, dnes na to neměla energii, a vlastně byla celkem ráda, že tu s ní byl.

Sierra J. Bourbon Některé dny jí bylo dobře, některé zase ne...zrovna tento jí bylo příšerně. V noci naspala tak tři hodiny, neboť malá neustále kopala, ráno jí bolela hlava stejně jako téměř všechny svaly v jejím těle a do toho snad téměř každé tři minuty schytala kop, který bolel tak, že si myslela že se jí každou minutu zlomí žebro . Takhle to trvalo už od pěti od rána a už měla chuť se zabít. Když jí pak napsal Alejandro o nějaké procházce, Sierra měla pocit, že se zamkne v pokoji a minimálně rok nevyleze. Vypadala příšerně...vlasy v drdolu, kruhy pod očima a na sobě měla jen velké seprané tričko...sakra jak ona se těšila až bude po všem...