SELEKCE KERTTU
Tato část historie je zcela vymyšlená pro účely naší textové RPG. Nemá s knižní předlohou nic společného. Pokud vás zajímá shrnutí děje z knížek, následujte prosím tento odkaz.
Kerttu Schreave je právoplatnou dědičkou trůnu a prvním dítětem královny Eadlyn Schreave. Malá princezna se navíc dočká i bratříčka jménem Kalevi. Vztah těchto dvou sourozenců je velice harmonický, i když je nutno uznat, že se geny nezapřou a Kerttu čas od času svému bratrovi závidí, že jej nečeká náročná příprava na trůn a povinnosti s ním související. Kerttu je jen tak mezi řečí tak trošku "nerd". Miluje komiksy, počítačové hry a sci-fi. Občas by těmto svým koníčkům věnovala velmi ráda více času, avšak příprava na kariéru královny bývá časově náročná. Za vlády jejích rodičů se nadále pokračuje v realizaci odstranění kastovní diskriminace. Občas se objevují případy, kdy bývají lidé znevýhodněni na základě svého původu. Samozřejmě není v lidských silách naplno zabránit diskriminaci určitých lidí na základě starých pořádků, avšak zavést kasty zpět? To také není cesta. Konfliktů a nepokojů by mohlo vzniknout mnohem více. Eadlyn si uvědomuje nebezpečí hrozící ze strany Marida Illéa. Ten se nadále těší velké popularitě a samozřejmě neopomene zahrát další divadélko na téma - Eadlyn mě sice odmítla, ale navždy zůstane v mém srdci. Tvrdě pracuje na tom, aby skrytě podrýval autoritu a důvěryhodnost královské rodiny. Navenek se však tváří jako jejich největší přítel. Zejména nadšeně hovoří o propletené historii rodu Schreave a Illeá. Představa, co všechno může vypustit z úst nepřestává královnu Eadlyn znepokojovat dlouhá léta.
Královská rodina svou službu vlasti bere opravdu vážně a zasvětí veškerý čas dobročinnosti a změnám, které umožní lidem hledat zaměstnání bez ohledu na jejich původ. Také dochází k podpoře vzdělávání a pozvolnému ekonomickému růstu. Kerttu je odmalička připravována na to, že jakmile nastane vhodná chvíle, bude vyhlášena Selekce. Nakolik to bylo způsobeno Maridovou manipulací, kdy se v médiích nechal mnohokrát slyšet, že královská rodina je naprosto úžasná proto jistě tentokrát Selekce dopadne nad očekávání skvěle, to je předmětem spekulací. Princezna je poněkud svéhlavá a rozhodně po svém boku nestrpí ani slabocha, ani hlupáka. Kandidáty potrápila dokonce testem z historie a politologie. Je o ní známo, že miluje hry všeho druhu, ať už jde o ty počítačové, deskové, nebo důmyslné hádanky. Jelikož si nepřála ztrácet čas s někým, kdo si nedal tu práci zjistit alespoň ty nejdůležitější informace a tudíž zjevně nemá o chod státu absolutně žádný zájem, vyhodila hned na začátku osm kandidátů. Nejvíce ji překvapil mladík, který tvrdil, že království Illéa založil Kryštof Kolumbus.
Kerttu se mnohokrát nechává slyšet, že aby mohla někoho z účastníků Selekce skutečně považovat hodného statusu krále, pak musí prokázat nebývalou vytrvalost, inteligenci a oddanost. V důsledku toho nejčastěji trápí své nápadníky hraním šachových partií a plněním obtížných výzev a úkolů. Jednoho slunečného dne, když v zahradě hraje napínavou šachovou partii s mladíkem jménem Igor, však dojde k tragédii. Zazní výstřel a šachovnice je zkrápěna čerstou krví. Igor je na místě mrtvý. Naštěstí navzdory tomu, že zazní další a další výstřely, se nikomu dalšímu nic nestane. Královna Eadlyn si je naprosto jistá, že tento krutý skutek mají na svědomí Maridovi lidé, avšak důkaz schází. Nicméně poté, co dojde k odvysílání zpráv, kde Marid promlouvá o rebelském hnutí, jenž se snaží sesadit rodinu Schreave, nabyde dokonce naprosté jistoty, že její noční můry se začínají vyplňovat. Marid vyjádří naoko lítost a upřímné obavy o životy členů královské rodiny a veřejně vyzve o audienci v paláci. Vztahy mezi rodinou Illéa a Schreave jsou napjaté už několik generací, avšak tato mimořádná situace si žádá zakopat válečnou sekeru a spolupracovat. Taková jsou jeho slova, avšak všichni tušíme kolik upřímnosti se v nich nachází. Eadlyn se nechá nakonec přemluvit a k setkání s Maridem svolí. Doufá, že se jí podaří během jednání přimět Marida ztratit kontrolu a podřeknout se. Stačí slůvko, které potvrdí její podezření a poputuje za mříže. Jaké je však její překvapení, když nedorazí sám, nýbrž v doprovodu svých dvou synů. Co se chystá říct?
Apeluje na svědomí Eadlyn a Kerttu. Zdůrazňuje, že díky rebelům došlo k úniku informací, které mohou královskou rodinu poškodit a ohrozit její pozici. Novodobí rebelové jsou znechuceni rodem Schreave, který v minulosti předvedl jednu frašku za druhou a dožadují se, aby se koruna vrátila do rukou právoplatného následovníka z rodu Illéa. Jako řešení vybídne své dva syny, Iasona a Davida, aby předstoupili před Kerttu. Ta, pokud jí skutečně záleží na jejím lidu a zastavení nepokojů a zbytečných krveprolití jistě zvolí ke sňatku s jedním z nich. Ano, Marid je dokonce tak velkorysý, že si Kerttu může vybrat, bez ohledu na to, který ze synů je starší! Jak šlechetné! Není divu, že královská rodina je tímto jednáním uražena a vypráskanou trojici okamžitě rázně vyprovodí z paláce. Nebohá princezna Kerttu je tak nucena Selekci co nejdříve dokončit a připravit se na řešení mnoha problémů. Ano, sice by bylo jednou z možností Marida a vůbec celou jeho rodinu odstranit, avšak žádný Schreave se nechtěl snížit k něčemu tak krutému. Navíc pokud by se v tomto okamžiku někomu z Maridovy rodiny nebo jemu samotnému něco stalo, vrhlo by to na palác ještě mnohem horší světlo. Princezna se od počátku Selekce, vědoma hrozby z Maridovy strany, rozhodla, že si vybere budoucího manžela na základě toho, jak bude schopný odolávat tlaku, pomluvám a nakolik bude schopný zajistit královské rodině bezpečí a cenná spojenectví. Od prvního okamžiku ji zaujal jistý Stennis, který byl synem známého generála a jehož rodina byla skutečně vlivná i za hranicemi Illéa. Jenže co čert nechtěl, Kerttu, která rozhodně nechtěla nic uspěchat a také si nepřála aby veškeré soutěže, hlavolamy a hry, které vymýšlela přišly vniveč, nakonec našla zalíbení v Collinovi. Skromnému mladíkovi z rodiny umělců, který si její přízeň získal svou vřelou povahou, soucitem a v neposlední řadě také vytvořením propracovaného portrétu. Nechala se slyšet, že v každém tahu jeho štětce byl znát rukopis jeho srdce.
Těžká volba pro princeznu Kerttu. Navíc jí musela díky Maridovým manipulacím a lžím čelit mnohem dříve, než si dokázala pomyslet. Bezradná tak hledá pomoc u své matky a současné královny. Eadlyn si vzpomněla na slova svého otce, která jí řekl v okamžiku, kdy byla na místě své dcery a samozřejmě ji podpoří, ať následuje hlas svého srdce. Selekce tak končí zdánlivě šťastně. Kerttu se provdá za Collina, který přijímá jméno Schreave. Právě nyní je uveden v platnost nový zákon, že pokud se vdáte, či oženíte do královské rodiny, přijímáte příjmení Schreave bez ohledu na vaše pohlaví. Kerttu si však nechá zapsat i příjmení svého ženicha a navzdory tomu, že se podepisuje pouze jako Kerttu Schreave, stále je jejím celým jménem Kerttu Schreave Koskinen Williams. V matrice se jistě nahromadí pěkná řádka příjmení, pokud si každá dcera bude přát ponechat rodné příjmení, příjmení svého otce, dědečka, i chotě. Nehledě na to, že jistý Marid by všechny ty zmatky nejradši vyřešil s příjmením Illéa. A spolu s ním i nyní již tisíce jeho přívrženců. Nicméně romantická láska, kdy obyčejný a chudý malíř získá srdce královny je natolik rozkošnou pohádkou, že se situace alespoň na pár let uklidní. Stennis, zůstává vůči Kerttu loajální, navzdory tomu, že si za manžela zvolila někoho jiného. S podporou jeho rodiny se daří udržet situaci pod kontrolou. Aktivita rebelů je sice skrytější, avšak stále aktuální. Nepřátelé monarchie apelují na návrat kastovního systému, protože ona zdánlivá svoboda dle jejich názoru znamená jen strach a nejistotu.
SELEKCE PHILIPA
Princ Philip byl vymodleným dítětem. Narodil se až pět let po svatbě, byť si královštví novomanželé přáli dítě od samého počátku. Ačkoliv si přáli pro Philipa sestru, nebo bratra, nikdy se jim nepoštěstilo toto přání uskutečnit. Není divu, že malého prince strážili jako oko v hlavě. Jeden by si řekl, že jako jedináček musel být řádně rozmazlován, avšak on sám by se nejspíš jen pousmál a řekl, že to také znamená neustálý dozor a přísný dohled na jeho výchovu. Období vlády královny Kerttu a jejího chotě Collina bylo až s podivem poklidné, navzdory šíření různých mýtů, ale i pravd ohledně legitimity Philipova následovnictví. Od mala byl učen obezřetnosti a opatrnosti. Vzhledem k tomu, že jej rodiče učili nikomu nedůvěrovat a jeho strýc s tetou nemohli mít děti, dá se říct, že samota mu byla dlouhá léta jediným opravdovým přítelem. Philip byl tiché a introvertní dítě, neustále pohroužené do knih. V pubertě se u něj začaly rozvíjet psychické problémy. Bojoval s depresemi a pocity úzkosti. Chvílemi měl dojem, že zdi paláce jsou jediné bezpečné místo v krutém světě, jindy mu připadaly jako vězení.
Také princ Philip věděl, že jakmile dosáhne plnoletosti, bude pro něj uspořádána Selekce. Vlastně se tomu nijak nebránil. Příležitostí jak se seznámit mnoho neměl a všechny ty princezny, komtesy a dcery politiků, které znal, mu přišly naprosto hloupé a neměl si s nimi co říct. Doufal, že tu pravou potká právě díky této letité tradici. Zároveň si dobře uvědomoval jak přínosné je pro budoucího krále seznámit se s dívkami z různých poměrů a koutů svého království. Jediným mráčkem na obloze byla probíhající ekonomická krize, která měla také vliv na vztahy s Novou Asií. Všichni měli stále na paměti, že čtvrtá světová válka vypukla, když Čína měla pokrk dluhů USA a rozhodla se Spojené Státy obsadit. Vypadalo to, že se začíná opakovat ten samý scénář. Jelikož od dob královny Eadlyn je v Illéa tzv. konstituční monarchie, není se co divit, že Marid a jeho synové se angažovali v politice. Illéa je tak často skloňovaným příjmením, pokud jde o vlivné politiky.
Byli váženými členy parlamentu, kteří hájili zájmy mnoha občanů. Marid nikdy neprosazoval strategii násilí a hrubé síly. Mnohem raději byl, pokud mu palác sám otevřel vrátka k jeho vytoužené moci. Dlouhá léta trpělivě zaséval semínka nenávisti a pouhé tři dny poté, co princ Philip oznámil jména budoucích účastnic, dochází k požáru přímo uvnitř paláce. Pozdější vyšetřování ukázalo, že velice pravděpodobným scénářem je, že oheň pomohl založit někdo ze zaměstnanců paláce. Dokonce to mohlo být i více lidí. Philip se už nějakou dobu potýkal se stihomamem, avšak po této zkušenosti je jeho důvěra v lidi a jejich loajalitu skutečně otřesena. Selekce je pozastavena nejen kvůli tomu, aby se stihl palác zrekonstruovat, ale i proto, aby se princ Philip mohl zotavit. Zůstávají mu popáleniny zhruba na dvaceti procentech těla. Velké jizvy na krku a na rukách a především pravé tváři, jsou tak nepřehlédnutelné, že se začíná spekulovat o tom, kolik dívek ze Selekce bude vůbec ochotných do paláce přijet. Žít po boku někoho tak znetvořeného? Jako by nestačilo, že se musejí naučit co to obnáší být královnou! Spekulace ohledně princova psychického zdraví mu také plusové body nepřidávají, tím spíš že v tuto chvíli se natolik zhoršují, že je nelze před světem ukrýt. Nutno dodat, že princ se ukrýt před světem pokouší, leč marně. Jeho skrývání a sklony držet se mimo oči veřejnosti jenom potvrzují teorie o jeho špatném stavu. Philip se už vůbec na Selekci netěší. Prosí své rodiče, aby umožnili dívkám, které si svou účast rozmyslely odstoupit, ale ti potají za jeho zády dohlédnou na to, aby se o to žádná z nich ani v nejdivočejších snech nepokusila. Báli se snad, že by veřejné odmítání jejich syna opět ohrozilo pozici královské rodiny, nebo to byli pouze milující rodiče, kteří chtěli pro své dítě to nejlepší? O tom se můžeme jenom dohadovat.
Ať už Philip chtěl, či nechtěl, Selekce musí proběhnout. Většina účastnic mladému princovi lezla na nervy. Nesnášel jejich soucitné pohledy a rozpačité úsměvy. U některých si byl téměř stoprocentně jistý, že by se nejraději vrátily domů, ale snadno se dovtípí toho, že se jeho drazí rodičové postarali o to, aby jim tato možnost nepřišla vůbec na mysl. Vyhrožovali snad jejich rodinám? Hrozili vysokými pokutami pokud ze soutěže odstoupí? Na tom vlastně nezáleželo. Celé to bylo příšerné utrpení pro všechny zůčastněné. Navrch toho všeho ještě palác schytával kritiku, že místo toho aby věnoval finanční prostředky potřebným lidem, které ekonomická krize zasáhla nejvíce, tak pořádá okázalé plesy. Jak už to tak bývá, i v dobách kdy nedoufáme v lásku, se může stát malý zázrak. Dívka jménem Gabrielle Philipa okouzlila. Její veselá povaha a věčný optimismus byl tím, co potřeboval. Dokázala rozjasnit i ten nejzamračenější den. Nicméně soustředil se také na druhou favoritku, známou pod jménem Atilla. Ta byla mnohem odměřenější, avšak každým coulem dávala znát, že je také velmi ambiciózní a silná žena. Než Selekce došla ke svému zdárnému konci, byl Philip na sto procent přesvědčený, že se rozhodně pro Gabrielle. Tedy v případě, že se rozhodne řídit svým srdcem. Vedle této dívky zapomínal na své starosti a blížící se zodpovědnost a problémy, které přináší trůn. Cítil se být naprosto obyčejným člověkem s Gabrielle naprosto zapomínal na požár, který mu naprosto změnil život.
Bylo však nutné brát ohled i na situaci v zemi. Atilla pocházela ze zámožné rodiny, která měla vřelé vztahy s dalšími bohatými rodinami, zejména v Nové Asii. Cílevědomá Atilla přednesla královské rodině konkrétní plány, které by mohly vést k větší ekonomické stabilitě a zachování křehkého míru. Princ Philip byl neoblomně přesvědčen, že pokud se rozhodně pro Atillu, udělá to nejlepší pro Illéu. Jeho vztah s Gabrielle byl nečím výjimečným, co neměl v životě šanci poznat. Avšak nakonec s těžkým srdcem požádá o ruku Atillu, která se zdá být lepší volbou, pokud jde o budoucnost státu a jeho občanů. Rozhodl by se stejně, kdyby jen tušil, že jednoho dne získá přezdívku "Krvavá Královna"? Gabrielle okamžitě opuští palác, jakmile jí Philip oznámí, že učinil tuto příšernou volbu. Do poslední chvíle věřila, že právě ona se stane jeho ženou, neboť to, co stihli společně vybudovat jí připadalo výjimečné. Stáhla se tedy do ústraní. Neukázala se ani na královské svatbě, neangažovala se ani v politice a i když byla mnohokrát zvána na různé slavnosti, nepoctila hostitele svou přítomností. Jiné dívky si užívaly výhod, které účast v Selekci přinášela a jak už to tak bývá, dosáhly mnoha úspěchů a kariérních úspěchů. Po Gabrielle jako by se však slehla zem.
SELEKCE JACOBA
Soužití krále Philipa a královny Atilly nebylo právě ideální. Ze začátku se k sobě chovali s respektem, byť bylo na první pohled patrné, že se mezi nimi žádná velká láska neodehrává. O tři roky později se páru narodí syn, kterému dají jméno Jacob. Jestliže bylo s královnou těžké pořízení, pak po narození prince Jacoba s ní nebyla už vůbec žádná řeč. Často propadala záchvatům vzteku, křičela na své poddané a házela po nich různé předměty. Nic jí nebylo dost dobré. Je až s podivem, jak se navzdory zcela odlišné genetické výbavě podobala některým Schreavům z Philipovy rodinné linie. Bohužel vládu nad zemí převzala postupně královna Atilla, která měla natolik silnou touhu po absolutní kontrole, že král Clarkson by si s ní dal high five. Král Philip navíc stále bojoval se svými depresemi a tak byl ze začátku vlastně rád, že jeho žena převzala část jeho povinností. Byla to zdatná obchodnice a rozená diplomatka, které se podařilo snížit napětí mezi Illeou a Novou Asií. Bohužel však měla ještě jednu charakterovou vlastnost, která způsobila mnoho zla. Přesvědčila Philipa, že nikdy nebudou v bezpečí, pokud se nezbaví rebelů a toho prokletého rodu Illéa. Potřebovala dát volný průchod svému sadismu, avšak Kerttu a Collin, měli na Philipa zásadní vliv. Z velké části ještě mohli ovlivnit chod království a tak kazili Atille její ambice.
Královna nemohla vést otevřenou válku s lidmi z rodu Illéa. Maridovi synové stále pokračovali ve falešném přátelství a podkopávali autoritu královské rodiny. Nicméně Kerttu a Collin stále trvali na tom, že nesmí docházet k žádnému krveprolití. Traduje se, že se jich královna zbavila, aby se jí přestali plést do cesty. Pro zdrceného Philipa to byla poslední kapka. Naprosto rezignoval na svou funkci a zbytek života strávil zavřený ve své komnatě. Možná mu došlo co se stalo. Možná se bál, kdy přijde řada na něj? Jistí si nejsme. Jeho syn Jacob si jej příliš nepamatoval, takže lze předpokládat, že Philipova paranoia se rozvinula až do duševní poruchy, která mu bránila vůbec chodit mezi lidi. Naprosto se stáhnul z veřejného života. Pouhý rok po smrti rodičů je nalezen mrtvý. Zanechal však velmi stručný dopis na rozloučenou. Pouhý den po oznámení královy smrti umírá i Gabrielle, dívka ze Selekce, která se málem stala královnou. Není jisté, jestli tak učinila, protože potají stále doufala, že se pro ni Philip vrátí, a svou smrtí jí vzal i poslední špetku naděje, nebo zda se ti dva ve skutečnosti pravidelně vídali a neunesla vidinu definitivního odloučení. I v případě Philipovy sebevraždy existuje mnoho spekulací tvrdících, že to bylo dílo Atilly. Možná odhalila probíhající románek mezi Philipem a Gabrielle? Možná se ho chtěla zbavit, protože se jí hnusil? Kdo ví. Odpověď je uzavřena v krabici se Schrödingerovou kočkou.
Není divu, že princ Jacob vstupuje do života s kvalitní genetickou výbavou. Jeho matka jej patřičně rozmazluje a donekonečna mu opakuje, že jednoho bude tím nejmocnějším mužem v zemi a možná i na světě. Připravuje jej na Selekci, kterou mu prezentuje jako formu zábavy. Jedná se vlastně o hromadnou návštěvu pětatřiceti dívek z různých koutů země, se kterými si může dělat cokoliv si zamane. O budoucím králi Jacobovi se říká, že se v něm spojilo to nejhorší z celé rodové linie Schreave. Gregoryho absence empatie. Damonův přístup k dívkám ze Selekce. Abbyina pýcha a narcismus. Clarksonova posedlost kontrolou nad všemi ostatními. Philipova emoční nestabilita a sadistické sklony jeho matky Atilly. Nebohé účastnice Selekce prý všelijak testoval. Zkoušel třeba jak velkou bolest dokáží snést a kdykoliv se mu některá znelíbila, zavřel ji do žaláře. Jednu nebožačku tam dokonce "zapomněl" po dobu dvou týdnů. Nakonec se nechala slyšet, že za to byla vlastně ráda, protože být zavřená ve tmě o chlebu a vodě je pořád lepší, než se "těšit" Jacobově pozornosti. Zní to sice neuvěřitelně, ale i tato Selekce nakonec došla zdárného konce a měla svou vítězku. Ta odvážná dáma, která se tak stala novou královnou nesla jméno Mira. Spekulace o tom, proč kývla na nabídku sňatku od zjevného psychopata, existuje mnoho. Pravděpodobně chtěla finančně zabezpečit svou rodinu, dopřát nemocné matce tu nejlepší možnou péči a experimentální léčbu. Možná patřila mezi masochisty, kteří si fyzickým a psychickým terorem přijdou na své, ale je také velmi pravděpodobné, že z pozice královny a o pár měsíců později i matky Jacobova syna, získala cenná privilegia.
SELEKCE NEALA
Jacob byl posedlý tím, aby se mu narodil dědic trůnu. Mira nejspíš neměla na výběr a tak musela svolit k tomu, že se stane mámou už v pouhých osmnácti letech. Byla nefalšovaně zděšená tím, co je královna matka Atilla schopná vyvádět. To, co zažila během Selekce byl jenom slabý odvar. Teprve teď začala objevovat příšerná tajemství paláce. Vykonstruované soudní procesy, falešná udání týkající se příslušnosti k rebelům. Týrání poddaných a mnoho dalšího. Karma je zdarma a tak Atilla začíná ztrácet svůj elán. Objevují se u ní zdravotní problémy, které se jí jednoho dne stanou osudnými. Nyní se však naše šťastná a psychicky vyrovnaná rodinka raduje z narození malého prince, kterému dali jméno Neal. Pravdou je, že se z něj nejvíce raduje Mira. Atilla bedlivě zkoumá, zda vykazuje požadované kvality a je dostatečně podobný jejímu synovi. Jacob razí sparťanskou výchovu a rozhodne se, že sotva chlapec trochu povyroste, ukáže mu jak probíhají soudní procesy a výslechy, které jeho matka vyšperkovala k dokonalosti. Mira nic takového nechtěla dopustit. Ale co si počít v tak bezvýchodné situaci? Vzhledem k zhoršujícímu se zdravotnímu stavu královny matky Atilly, má Jacob poněkud jiné starosti. Shání ty nejlepší lékaře, platí drahé pobyty v lázních, utrácí dokonce hříšné peníze za léčitele.
Když je Nealovi lehce přes jeden rok, jeho příšerná babička odjíždí na jih. Chce si nejen užít krásných pláží, ale také strávit pár týdnů pobytem na soukromé klinice, zaměřené na léčbu rakoviny. Prognóza vypadá dobře a tak by nejspíš Atillu ani nenapadlo, že se už do paláce nevrátí. Oficiální lékařská zpráva zněla, že vše probíhalo podle očekávání a pacientka velmi dobře reagovala na léčbu, nicméně měla sklony ke krevním sraženinám a tudíž se jí stala osudnou mrtvice. Jacob kupodivu příliš netruchlil, spíše zuřil nad neschopností lékařského personálu, který měl za úkol hýčkat jeho matku jako v bavlnce. Když mu Mira oznámí, že je podruhé těhotná, jenom pokrčí rameny a vztekle práskne dveřmi. O devět měsíců později se Neal dočká roztomilé sestřičky, které maminka vybere jméno Melanie. Otci bylo naprosto fuk, jak se bude jmenovat. Jediné co jej zajímalo bylo zda se mu podaří vychovat z Neala alespoň z poloviny stejného psychouše, jako je on sám. Ani po smrti Atilly neustaly soudní procesy s lidmi, kteří měli být údajně zapleteni s rebely. Spousta lidí zkrátka a dobře ze dne na den zmizela beze stopy. Není se tedy čemu divit, že rod Illéa vyjádřil zděšení nad vládou rodu Schreave a ačkoliv by měla královská rodina vystupovat apoliticky, náhle stanuli ve vzájemné opozici. Vzhledem k hrozící občanské válce a stále sílícím nepokojům v zemi se není čemu divit, že zbytek světa s královstvím Illéa nechce mít nic společného. Stal ze z něj svět, který se vrátil do středověku. Teprve v tomto okamžiku začínají vyplouvat na povrch zločiny, které spáchala krvavá královna Atilla a její syn, šílený král Jacob. Současná královna Mira si je vědoma toho, že pokud dojde k revoluci a pádu monarchie, je v ohrožení život její, i jejích milovaných dětí.
Jednoho dne dochází k fatálnímu útoku na palác. Rod Illéa vystoupí ze stínu a již se otevřeně hlásí k sympatiím vůči rebelské frakci. Ani palácová stráž nemá šanci proti tak silné početní převaze, nehledě na to, že i mezi zaměstnanci paláce se našli spojenci nepřátel monarchie. Maridovi pravnuci a pravnučky tak po hodinách vyčerpávajících bojů stanou tváří v tvář šílenému králi a chystají se ukončit jeho mizerný život. Ticho v trůnním sále by se dalo krájet. V tom okamžiku dovnitř vkročí královna Mira. Vystupuje sebejistě a beze strachu. Své děti poslala již týden zpátky do bezpečí a v případě, že by se jí něco stalo, našla útěchu v tom, že budou mít postaráno o spokojený život, byť ne jako korunní princ a princezna. Ani Jacobovi se ve tvářit nezračí strach, navzdory tomu, že si velice dobře uvědomuje závažnost situace. Jeho poslední slova zněla:
"Jak oddanou manželku mám, která se mnou zůstane i ve smrti."
Mira beze slova přistoupí k Jacobovi a ze záhybů svých šatů vyloví dlouhou dýku. Rychlým pohybem ji zabodne proradnému králi do krku. Během posledních pár vteřin, které Jacobovi zbývají, než se utopí ve vlastní krvi pochopí. Sama královna se spřáhla s rebely a rodem Illéa proto, aby ochránila své děti. Nakonec byla mnohem silnější, než si dokázal sám představit.
Mira tak dokázala neuvěřitelné. Nejen že se zbavila despotického manžela, nejen že se postarala o to, aby její tchyně zemřela v nemocnici a vše to vypadalo jako nešťastná shoda náhod, ale dokonce se jí povedlo udržet monarchii při životě. Navzdory tomu, že zůstala královnou, revoluce byla považována za úspěšnou. Nicméně musela přistoupit i na pár kompromisů. Ze všeho nejdůležitější teď bylo znovu nastolit řád v chaosem zmítané zemi a pomalu začít obnovovat spojenectví se zbytkem světa. Nelehký úkol, avšak pokud budou členové parlamentu, rod Illéa a královská rodina zajedno, musí se to povést. Královna Mira musela přislíbit, že neuspořádá Selekci, ale korunní princ si jednoho dne vybere nevěstu z illejského rodu. Slíbila i propuštění veškerých vězněných nepřátel monarchie a slušné odškodné pro rodiny, které ztratily své milované. Královna Mira neměla příliš velkou radost z toho, že musí platit hříchy Atilly a Jacoba, ale co naplat. Pořád lepší, než se dívat na to, jak je ubližovano jejím dětem. Nicméně když Neal dospěl, Mira na vlastní kůži pocítila, že slib, který dala rebelům nedokáže splnit. Přála si, aby její děti byly šťastné. Pokud by princ Neal našel zalíbení v některé z dívek s příjmením Illéa, pak by jenom ráda sňatek posvětila, ale nestalo se tak... Princ s královnou tak národu oznámí, že Selekce se konat bude. Rebelská frakce z tohoto nápadu není vůbec nadšena a rod Illéa zuří, že nedodržela slib.
Navzdory tomu, že princ a královna nedodrželi slib, většina obyvatelstva má ze Selekce radost. Však se jedná o tradici, která se drží spoustu let a vždycky zajistila jejich zemi stabilitu, prosperitu a vůbec krásné časy! Kdo necítí ironii, ten je skutečně natvrdlý. Inu, lidé mají rádi drama, krev a slzy, jen do té doby dokud se to nedotýká přímo jich osobně. Co se týká Selekce, Neal z toho právě neskákal nadšením, ale nakonec souhlasí. Princezna Melanie se těšila na to, že najde spoustu nových kamarádek. Každopádně její první reakce na Selekci byla poněkud bouřlivá. Naštvala se ještě víc, než její bratr, práskla za sebou dveřmi a královna Mira si s těžkým srdcem odpřísáhla, že Melanie nikdy nebude mluvit do výběru nápadníka, ani kdyby to měl být prašivý tulák. Průběh Selekce se jevil za zdmi paláce jako poklidný. Spíš než plýtvat síly na útoky na královskou rodinu, byli rebelové aktivní mezi obyvatelstvem. Roznášeli informace, které princi a královně v mnohém uškodily. Královna měla plné ruce práce, aby se oháněla reformami zákonů, vyjednávala s členy parlamentu a zajistila maximální bezpečnosti pro svou rodinu i účastnice Selekce. Není se tak co divit, že když bylo po všem, cítila se o dvacet let starší a poněkud překvapena princovou volbou. Už je skutečně po všem? Nejedná se náhodou o tu dívku, která byla od první schůzky protivná, neprokazovala patřičnou úctu a oblékala se jako hastroš?
Neal, Melanie a výherkyně Selekce Dianna předstoupili před královnu. Ta se ani nestihla dojímat nad tím, jak rychle to všechno uteklo a jak jsou její děti najednou dospělé. Všechna ta odporná a krvavá minulost je už za nimi. Oni budou první generací, kdy bude vše v pořádku. Ano, čeká je mnoho práce. Musí zlepšit pověst Illéa ve světě, zvednout ekonomiku země a udržet se u moci, aniž by dali najevo jakoukoliv slabost, které by rebelové s podporou rodiny Illéa mohli využít. Ale jistě to zvládnou. Vzápětí však byla postavena před tak drsná fakta, že poprvé v životě si musela po oznámení takové noviny sednout. Dianna, půvabná tmavovlasá dívka, která zvítězila v soutěži je lesba. Do Selekce ji přihlásila její křesťansky smýšlející rodina. Než však stihla Mira bědovat, co s tím a jestli se vůbec dočká vnoučete, byla obeznámena s dalším faktem. Vnouče je na cestě. Zmateně se podívala na tváře svých dětí a Dianny. Jak? Její zrak nervózně těkal tam a zpátky a pak z výrazu své milované dcerky Melanie pochopila. V očích královny se objevily slzy štěstí. Co záleží na tom, kdo je otec? I kdyby byla Melanie opuštěná, její rodina se o ni i jejího malého andílka postará. Co však královnu naprosto uzemnilo, bylo oznámení faktu, že otcem je Neal. Poprvé v životě tato silná žena, královna Mira omdlela. Po probuzení doufala, že se jí to celé jenom zdá, ale opak byl pravdou. Neal a Melanie se měli od mala rádi, a jak začali dospívat, jejich vztah se stal mnohem vřelejším, než by se na bratra a sestru slušelo. Proto si Neal vybral dívku, která o něj nemá pražádný zájem a nebude mu bránit v lásce. Konečně to dává smysl, proč oba sourozenci byli znechucení z nápadu se Selekcí. Melanie samozřejmě nechtěla ani slyšet o tom, že by se musela děťátka zbavit a to samé Neal. Královna tak uviděla další příležitost v téhle prekérní situaci. Dianna bude předstírat těhotenství, a Melanie se na nějakou dobu stáhne do ústraní. Řeknou třeba, že měla závažný úraz, když byla na horách. Až se dítě narodí, budou tvrdit, že matkou je princezna Dianna. Ta si může do paláce přizvat svou přítelkyni, kterou musela po vylosování do Selekce opustit. Bude těžké najít loajálního lékaře, který pomůže Melanie tajně porodit, ale je pravdou, že o otci dítěte mu nemusejí říkat vůbec nic.
Blíží se v pořadí desátý ročník Selekce. Kontroverznější než kdy jindy... Kdyby se na veřejnost provalila pravda, mohlo by to mít nedozírné následky. Nejlépe bude, když nic nebude tušit ani naše drahá princezna Evelyn Amelia Schreave...