Henry Benito Sanchez I když se mu svíral žaludek a připadal si jako naprostý debil, což v tuhle chvíli taky byl, si stále držel ten vyrovnaný pohled. ,,Omlouvám se, nechtěl jsem vám ublížit a ani se vás nijak dotknout." povzdechne si a podívá se na ten prokletý papírek. Dojde k němu, zvedne ho ze země, načež i s ním dojde ke stolku, kde měl položený popelník. Ze šuplíku vezme zapalovač, který onen výtvor zapálí a nechá shořet v popelníku. ,,Tu tabulku jsem neudělal já." poznamena a založí si ruce na hrudi. ,,Nejste trofej, jste člověk stejně jako já. Klidně mě za to vyhoďte nebo mě prašttě, jestli vám to pomůže." dodá a roztáhne ruce, aby ho mohla případně praštit. Dojde ke skříni, ze které si vyndá čistě boxerky, kalhoty a tílko. ,,Rád bych vás nechal samotnou, jen jste v mém pokoji a já bych se rád oblékl." poznamená a ukáže na ručník kolem pasu.

Henry Benito Sanchez Byl nastvaný na sebe, na Christose i na ten pitomý alkohol. Kdyby nevypili flašku a ještě nějaký alkohol, nevyplnil by to a on by tady teď nestál polonahý a nehádal se tu s princeznou. I když to na sobě nedával znát, její slova ho ranila. Respektive ta, kde mu potvrdila, že je odporný a nechutný. ,,Mám rozum, ale byl jsem opilý, hodně opilý. Copak vy jste se nikdy neopila tak moc, že jste pořádně nevěděla ani to, jaká byla vaše minuolsot?" odpoví jí klidným hlasem, i když se uvnitř něj vířila spousta emocí. ,,Já vám ublížil?" zeptá se zaraženě a párkrát nad tím i zamrká.

Henry Benito Sanchez ,,Ano já vím, že jsem pro vás odporný princezno. Taky se vám za to omlouvám, hned zítra začnu pracovat na mé výpovědi." řekne pevným hlasem a pohled sklopí do země. Mrzelo ho to, svému synovi dal kdysi slib, že bude pracovat u královské rodiny a že ho jednou vezme do paláce. Jen to se už nikdy nesplní. Opět v srdci cítil tu prázdnotu, která mu vhání slzy do očí. Proto začne rychle mrkat, aby se jich zbavil. ,,Donutil mě, i když vy mi to nevěříte. Klidně se ho zeptejte. Děláte, jak byste nikdy v opilosti neudělala chybu, které litujete." povzdechne si a pročísne si mokré vlasy. Kapičky vody mu pomalu sjížděli po hrudi až k lemu ručníku.

Henry Benito Sanchez Došlo mu to až tehdy, když po něm mrštila zmuchlaný papírek. Lítostně se na ni podívá, tenhle pohled měl jen chvíli, dokud ho nevystřídal jeho obvyklý bezemoční výraz. ,,Princezno..." povzdechne si a zastoupí jí cestu. Musel trochu sklonit hlavu, aby se jí mohl podívat do očí. Heh, 195 a 172 centimetrů není úplně ve stejné výškové úrovni. ,,Vím, že teď mým slovům věřit nebudete, jen mě prosím vyslechnětě." ani nepočká co odpoví. ,,Kamarádovi přišlo jako dobrý nápad vytvořit tuhle tabulku, nechtěl jsem jí. Nedokázal pochopit, že já o žádné ženy nestojím. Ne potom, co jsem přišel o rodinu. Včera jak jsem od vás dostal volno, jsme spolu trochu pili. Pili jsme trochu víc a donutilk mě to vyplnit. Nemáte právo mi to veřit, jen jsem vám to chtěl říct. Stydím se za to a pochopím, pokud mě budete chtít vyrazit. Nebudu vám v tom bránit, vím, že jsem vás sklamal, máte plné právo na mě být naštvaná nebo si na mně svlj vztek vybít." řekne jí na jeden nádech, načež jí ustoupí z cesty, aby mohla odejít, pokud chce.

Henry Benito Sanchez Po dlouhé sprše plné páry a kratšího polohlasného polospěvování vylezl ze sprchy. Tyhle chvíle si užíval, obzlášť, když to bylo zasloužené. Pře zdrcadlem si ještě oholí strniště, načež si obmotá ručník kolem pasu a vejde do pokoje. Zarazí se, když se podívá na postel. Nevídaný host, jak on tohle miloval. Pozvedne obočí a podívá se na ni. ,,Princezno? Co tady děláte? Stalo se vám něco?" zeptá se a založí si ruce za zády, čímž ohdalí svou svalnatou hruď. Nedocházelo mu, že by se mohlo jednat o onen papírek. S kamarádem tu noc trošičku pili alkohol, tak mu to nedocházelo.