Alejandr & Elpis
Alejandr Zet
Byl hezký den a on se konečně zotavil ze svého zranění. Sice pořád nevěděl co se mu stalo, ale nebránilo mu to si jít užívat dopoledne na formulích..
Vzal si svou výbavu a vydal se na závodní okruh. Miloval to tam. Samozřejmě, že ne tak moc jako Hase, ale jo. Měl to jednoduše rád. Když už byla řeč o Hasovi samosebou se tvrdohlavě rozhodl, že ho naučí závodit. Ať se mu to líbí nebo ne.
Oblékl se a porozhlédnul se tam. Po chvilce se posadil do formule a šlápnul na plyn.
Chvíli tam tak jezdil, ale po chvíli se mu zatmělo před očima. Viděl sám sebe v nabourané formuli. Prudce zabrzdil, ale pak si řekl, že to nic nebude a dojel to k ostatním formulím.
Všiml si že se tam prochází nějaká dívka a tak za ní šel. ,,Em zdravím," pozdraví jí. ,,hledáte něco?," Zeptá se a prohlédne…
ELPIS WRIGHT Trošku si počká na jeho reakci ohedně přijízdění formulí, ale když z něj vypadne jen pouhé ne, malinko stáhne rty. Doufá, že nějak nezkazila atmosféru a nebo, že jsou její vtípky malinko oprávněné a tak si odklašle a zkusí tedy štěstí na další otázce, ale to z něj taky vypandne jen jedna jednoduchá věta. Nedá jí to však a tak se malinko nadechne a poté se ho zeptá. "Otravuju tě nějak? Umím odcouvat, či se uklidnit a nebo zkusit jiné otázky, přijde mi, že tě má přítomnost spíše nedává do klidu?" Pokusí se to vysvětlil hezky a jednoduše, přeci jen se tu snaží konverzaci rozplynout nějakou dobu. Když jí však odpoví odkud je a vlastně i to, že není odsud hned jí napadnou otázky ve stylu, zda umí plynule více jazyky a zda rozumí všemu, co ona říká, ale potom co jí odpovídá na otázky si vlastně odpovídá i ona sama. "Myslím, že na čtení je čas vždycky a co tě tak rozrušilo, pokud to smým vědět?"