Velký Sál

Erkan Deniz Arslan Zrovna v tuhle chvíli prožíval hořkosladké chvíle, protože na jednu stránku byl rád, že získal srdce italské princezny do které se zamiloval, ale na druhé straně mu nebylo příjemné, že oslava jejich lásky je zároveň v tuhle chvíli zklamáním pro tři účastníky Elity. Bylo mu to trochu líto, ale snažil se zůstat pozitivní. Alespoň do doby, než na pódium přišla princezna Evelyn se svým proslovem a následným vyhlášením vítěze celé Selekce. Když zjistil, že novým budoucím králem se stává Valentino, trochu mu zamrzl úsměv, protože od samého začátku fandil Zacharimu, avšak do rozhodnutí princezny nemohl kecat on a ani někdo jiný, protože věřil, že si vybírala srdcem a ne rozumem. Reakce Cornelie ho dojala snad o to víc. Pevně jí sevřel v náručí aby věděla, že je tady pro ní. V tichosti jí hladil a byl jí oporou, protože cítil, že jí tahle nastalá situace dojala víc. Po chvíli se však od ní jemně odtáhl a chytl jí za ruku. "Pojď odtud, něco ti ukážu." Věnoval jí úsměv a kývl směrem ke dveřím, protože jí hodlal přivést na jiné myšlenky. Tušil, že když budou chvíli o samotě, tak se její rozčarování zlepší.

Austin Gray

Byl rád, že mu princezna dala šanci a došla za ním. Docela mu to udělalo radost.

Čekal jestli se má ujmout slova či jestli se ho ujme ona. A než se vůbec stačil nadechnout už mu princezna odpověď přinesla.

,,Ano," řekne s jistotou. ,,Myslím, že nezáleží na tom kolik lidí tady je, ale spíše na tom jak celkově probíhá a jaká je na něm atmosféra," dodá aby to nějak více specifikoval. Ono když se koná nějaká akce a je tam hodně lidí neznamená to hned, že je dobrá. Pokud na ní jsou hádky a prostě celkově negativní atmosféra, tak si to neužijete.

Na parketu se popravdě cítil docela.. nezkušeně? Připadal si jako hrozný hlomotluk, takže ho kompliment od princezny směřovány na něj docela zaskočí.

,,Popravdě? Vlastně jsem celou dobu myslel, že jsem na to hoooodně špatný," řekne popravdě. Nějaká ta sebekritika tam být musela no. ,,Jste roztomilá, když se červená červe- promiňte," věnuje jí krapet rozrušený pohled.

,,Někdy ano," přizná. ,,Ale nějak jsem se naučil to.. nevnímat? Prostě.. snažím se aby mě ty myšlenky nějak neovlivňovaly," řekne jak to má on.

Jakmile je jejich tanec u konce věnuje princezně ještě jednu poklonu. ,,Děkuji tanec," řekne a věnuje jí úsměv.

Evelyn Amelia Schreave

Evelyn se na ples docela těšila. Léto už končilo, podzim přicházel. Oranžová, žlutá, červená, hnědá a trochu zelené, byly barvy, které naplňovaly celičký sál. Moc lidí zde zatím neviděla, což jí přišlo škoda. Vždycky si zaměstnanci paláce dávali tak záležet, pracovali několik celých dnů jen proto, aby tady nakonec nikdo nebyl. V dáli zahlédne babičku a tatínka, kterým jen napozdrav zamává. Asi toho taky měli hodně na práci. Nicméně to vypadá, že jsou s postupem Selekce též klidnější a klidnější, což prospívá prosperitě celé země, politice a hospodářství. Ach ta práce. Už i na plesech ji dohání... Poté se rozhodne si dát jeden z podzimních drinků, proto její kroky vedou k baru. Nenápadně si taky vezmě jeden košíček, který na její žádost přeci nemůže chybět na žádné akci. Sloužily jako jedna ze záminek, proč raději nezůstat ve své komnatě a číst si knížky. Doufala, že potká někoho ze selekčníků, se kterými by mohla prohodit pár slov, zjistit, jak na ně vyřazování působilo a jestli jim něco nechybí.