Alejandro & Alej
Alejandr Luca Zet
Poslední událost ho dost zasáhla. A dost že dost. Vlastně od ní vůbec nejedl, což pro něj nebylo zrovna dvakrát zdravé, ale on se prostě na jídlo nemohl ani podívat. Pořád měl před očima ten jeden hrůzný obrázek a za žádnou cenu se ho nedokázal zbavit. Nevěděl proč..
Potřeboval něčí oporu, ale dost dlouho nevěděl na koho se obrátit. Has s ním odmítal mluvit, Nelly se s tím potřebovala taky vypořádat a tak zkusil štěstí u Alejandra. A nějak se mu i poštěstilo a tak si to šel palácem směrem do posilovny, kde měl jeho kámoš údajně být. Vlastně chodil jako hromádka neštěstí a v tu chvíli sí i jako hromádka neštěstí popravdě připadal...
Po nějaké době si to dokonce i ke dveřím posilovny dokráčel... Sice mu to chvilku s myšlenkami úplně někde jinde trvalo, ale bylo to pochopitelné.
Opatrně otevře dveře a vejde dovnitř. Po pravé ruce uvidí lavičku a tak si na ní sedne. ,,Alejandro?," Zavolá a počká jestli ho jeho kamarád uslyší a nebo bude nucen ho jít hledat což se mu zrovna dvakrát nechtělo. Byl rád, že vůbec sedí..
Alejandro Carvajal Všechno bylo v poslední době vzhůru nohami. S princeznou Sierrou nevycházel protože nedostala od něj odpovědi na její otázky, což by mu ani nevadilo, ale byla na něj dost nepříjemná a to si nezasloužil. Nezasloužil si být trestaný za to, že princeznička nedostala to co chtěla. A tak byl naštvaný i on, protože se vždycky snažil být k ní milý a uctivý, ale všechna snaha byla zničená ve chvíli, kdy ho drahá princezna poslala do prdele a začala ho ignorovat. Věděl, že to nebude lehké po jejim boku, ale že to bude až takhle šílené? Tak to opravdu netušil.... Bál se na ní jen promluvit, takže celé dny mlčel a snažil se k ní nepřibližovat víc než musel. Celé dny spolu nepromluvili, což mu na jednu stranu nevadilo, protože měl rád při práci svůj klid, což dřív s ní neexistovalo, ale tohle ticho bylo jiné... Bylo děsívé a nepříjemné. Byl rozhodnutý odejít z paláce a začít žít někde jinde, protože tohle rozhodně neměl zapotřebí. Došla mu zkrátka trpělivost... A protože měl opět zase volno, rozhodl se, že když už nemá co dělat, tak se pokusí věnovat sám sobě a svému tělu. Rozhodl se jít do posilovny a dát si trochu do těla, což učinil a docela to přehnal, protože vypadal zbitě jak po nějakém dlouhém a náročném tréninku. Když už se chystal odejít, přišla mu zpráva od jeho kamaráda Aleje. Nebylo mu do zpěvu, protože to co mu oznámil, to mu vyrazilo najednou dech. Nemohl uvěřit vlastním očím. Myslel na to, jak se Alej asi má, proto se rozhodl, že si s nim popovídá. Napsal mu kde se nachází a čekal až jeho kamarád dorazí, což netrvalo dlouho, protože slyšel jeho hlas po pár minutách od poslední zprávy. Zvedl se z lavičky a šel za hlasem. "Ahoj." Pousmál se na něj a povzdychl si. Už teď mu to rvalo srdce. "Tak povídej, jsem tu pro tebe."