
Nemocniční Křídlo
Hasan & Alej
V úplném zadu nemocničního křídla, za záclonou leží mladý chlapec, usmívá se do telefonu nad něčím co vypadá jako tiktok. Leží zachumlán v peřině a sem tam koukne na druhý konec ke dveřím jestli někdo nepřichází. Hlavu má obmotanou ve zvláštním modrém turbanu, který je i na dotek ledový a každou chvíli za ním chodí sestra zdali má vše. Sice mu je trochu špatně z první chemoterapie ale má se jinak fajn, trochu nervozity mu neublíží. Upije vody z nočního stolku, kterou mu přichystala sestra a vrátit se k telefonu.
Nemocniční Pokoj Královské Rodiny
Princezna Evelyn vypadá, jako kdyby spala. Přístroj monitoruje její životní funkce a světelná křivka na jeho displeji v pravidelných intervalech poskakuje, aby ukázala, že její srdce je zatím dost silné na to, aby nevzdávalo svůj boj. Dovnitř se nedostane hned tak někdo. Napřed si musíte promluvit s ošetřujícím lékařem, a jelikož ve stejném pokoji leží i babička Evelyn - královna matka Mira, nezapomeňte před vstupem zaklepat. Pokud se zeptáte, jak to vlastně s Evelyn vypadá, lékař jen smutně pokýve hlavou a naznačí, že v tuhle chvíli je už je život princezny v rukách vyšší moci, ke které jako obyčejní lidé nemáme přístup. Jakmile vstoupíte dovnitř, neunikne vám, že pokoj je velice pěkně zařízený. Nachází se tu také pár kousků starožitného nábytku, závěsy v sytých barvách, dokonce bohatě zásobená knihovna a nějaké obrazy. Je to z toho důvodu, aby se tu členi královské rodiny necítili jako v nemocničním pokoji. V tuhle…

Evelyn Amelia Schreave
,,Někdy mám o´pocit, že jsem stupidní spíš já..." konstatuje. Doopravdy si ale nemyslela, že je kdokoliv více či méně stupidní jen na základě toho, co mu přijde a nepřijde vtupné. ,,Že se vůbec ptáš. Myslela, že už je to všem dávno jasné." rozesměje se. To si doopravdy ještě nevšiml její závislosti na košíčkách? Podívná to situace. ,,Dobře, dobře. Ani se k tomu raději nechstám. Věř, že uchyláků jsem si zažila víc než dost." pokrčí rameny a stále jí není dobře při vzpomínce na lorda Theodora a jeho nepovolený polibek. Dělalo se jí jen z toho pomyšlení špatně. Když jí místo polibku na rty věnuje "přátelskou" pusu na čelo, dvakrát šťastná z toho není, ale nemůže ho přeci k ničemu přemlouvat. ,,Jestli si toho náhodou o sobě jenom moc nemyslíš, Zachari." pousměje se nad jeho poznámkou. Vážně by to byl tak nezapomenutelný pocit? To se asi zatím nedozví. Když navrhne, že by měl odejít, také jí to přijde jako správný úsudek. Sama byla ještě trochu unavená a měla na práci spoustu důležitjších věcí, které by ale za nevinný pokec se Zacharim ráda vyměnila. To ale nešlo, takže si bude muset počkat a trochu déle. ,,Děkuji ti za to, že si sem přišel a každý den si mi dělal společnost. Moc si toho vážím." pousměje se a pak už ho nechá s chladnou hlavou odejít a sama spokojeně zavře oči.
Alejandr Luca Zet
,,Takže píšu si: Hodně, hodně balíčků čokolády.. co dál?,' zeptá se s úsměvem. Snažil se odlehčit situaci. Alespoň trošku.. ,,Oj..," řekne. ,,Takže špatný i dobrý zároveň?," zeptá se. Byl z toho už vážně mimo. Nezvládal se pořádně smířit s úmrtím své sestry a teď ještě tohle? Bylo to jako dvakrát zabodnutá kulka do stejného místa..
,,dobře, dobře když myslíš?," dá ruce do ochranného gesta.
,,Jo ... jen.. jen se mi něco vybavilo..," řekne co nejsrozumitelněji. Sice to moc nešlo, ale i tak.
,,On se umí někdo rozpadnout?," zeptá se. To přece nemohlo být možné. N.E.M.O.H.L.O.
,,Vážně už lepší? Kdyby cokoliv klidně si stěžuj, prostě cokoliv!," řekne. Bylo na něm dost poznat, že si dělá starosti