Po dlouhé době potkala muže, který jí měl co říct. Byla to příjemná změna oproti jistým ubožákům, kteří loudili kontakt, skládali laciné lichotky, kterých slyšela nespočet a kterým stále nevěřila. Povídat si s ním bylo zábavné. Přistihla se dokonce v naprosto uvolněné náladě. Musela se ihned napomenout. Má tu svůj úkol a ne jen jeden jediný, kterého se musí držet. Nesmí dovolit, aby něco prozradila a tím spíš strážci, který má nálepku s nápisem "loajalita" nalepenou přímo na zadku."Měnit se kvůli tomu, aby byl někdo jiný spokojený s iluzí Vás samotného, to není cesta. Člověk musí najít někoho, kdo ho bude akceptovat s jeho dobrými i těmi... horšími vlastnostmi." zazubí se Beatrice. Co všechno ona skrývala? Co tajila? Jaký byl její příběh? Damian si mohl pokládat mnoho otázek a nebo také žádnou. Záleží na něm, zda dokáže vidět skrz dokonalou masku, kterou nosí už mnoho let."Máte pravdu, možná si své sny jednoho dne dokážeme splnit oba. Upřímně nechápu, jak Vás mohlo napadnout, že postrádáte empatii. Neempatický člověk by nedokázal říct, to co vy." přitaká. Jejím snem však rozhodně nebylo stát se varhanistkou. Ty doby jsou dávno pryč. Byl to jenom maličký sen ještě nevyzrálé dívky. Beatrice měla mnohem velkolepější plány. Pak už jen sleduje jak Damian odchází. Sotva za ním zaklapnou dveře, její úsměv z tváře zmizí. Znovu nad ní převládá ta část Beatrice, zaměřená na chladnou logiku. Je vysoká pravděpodobnost, že pokud kolem vás někdo chodí bez povšimnutí a najednou se začne zajímat, něco na tom smrdí. Jsou tu dvě možnosti. Buď tuší, že děláte něco nekalého a nebo... Nebo je v tom láska. Ale co tak najednou? Ať si spisovatelé píšou jednu slátaninu za druhou, neexistuje žádný Eros střílející šípy do lidí. Něco se muselo stát. Možná je Damian po rozchodu a hledá náplast, nebo takzvaného převozníka? A nebo je první možnost správně? Beatrice zavrtěla hlavou, jako by chtěla setřást nepohodlné myšlenky, které jí bránily v tom kriticky přemýšlet. Intuice! Ještě nikdy ji přece nezklamala. Jen nesmí do Damiana promítat svá tajná přání. Pouze analyzovat každé jeho slovo, každé gesto i úsměv. Stín podezíravosti uvnitř Beatriciny duše sílil a rostl s každým jejím dalším nádechem. Bylo v říši stínů vůbec místo alespoň pro maličký plamínek naděje? To ukáže až čas.
O nás
Odpočinková místnost, kam chodí zaměstnanci paláce na jídlo,...
Beatrice Bearzatti
Po dlouhé době potkala muže, který jí měl co říct. Byla to příjemná změna oproti jistým ubožákům, kteří loudili kontakt, skládali laciné lichotky, kterých slyšela nespočet a kterým stále nevěřila. Povídat si s ním bylo zábavné. Přistihla se dokonce v naprosto uvolněné náladě. Musela se ihned napomenout. Má tu svůj úkol a ne jen jeden jediný, kterého se musí držet. Nesmí dovolit, aby něco prozradila a tím spíš strážci, který má nálepku s nápisem "loajalita" nalepenou přímo na zadku. "Měnit se kvůli tomu, aby byl někdo jiný spokojený s iluzí Vás samotného, to není cesta. Člověk musí najít někoho, kdo ho bude akceptovat s jeho dobrými i těmi... horšími vlastnostmi." zazubí se Beatrice. Co všechno ona skrývala? Co tajila? Jaký byl její příběh? Damian si mohl pokládat mnoho otázek a nebo také žádnou. Záleží na něm, zda dokáže vidět skrz dokonalou masku, kterou nosí už mnoho let. "Máte pravdu, možná si své sny jednoho dne dokážeme splnit oba. Upřímně nechápu, jak Vás mohlo napadnout, že postrádáte empatii. Neempatický člověk by nedokázal říct, to co vy." přitaká. Jejím snem však rozhodně nebylo stát se varhanistkou. Ty doby jsou dávno pryč. Byl to jenom maličký sen ještě nevyzrálé dívky. Beatrice měla mnohem velkolepější plány. Pak už jen sleduje jak Damian odchází. Sotva za ním zaklapnou dveře, její úsměv z tváře zmizí. Znovu nad ní převládá ta část Beatrice, zaměřená na chladnou logiku. Je vysoká pravděpodobnost, že pokud kolem vás někdo chodí bez povšimnutí a najednou se začne zajímat, něco na tom smrdí. Jsou tu dvě možnosti. Buď tuší, že děláte něco nekalého a nebo... Nebo je v tom láska. Ale co tak najednou? Ať si spisovatelé píšou jednu slátaninu za druhou, neexistuje žádný Eros střílející šípy do lidí. Něco se muselo stát. Možná je Damian po rozchodu a hledá náplast, nebo takzvaného převozníka? A nebo je první možnost správně? Beatrice zavrtěla hlavou, jako by chtěla setřást nepohodlné myšlenky, které jí bránily v tom kriticky přemýšlet. Intuice! Ještě nikdy ji přece nezklamala. Jen nesmí do Damiana promítat svá tajná přání. Pouze analyzovat každé jeho slovo, každé gesto i úsměv. Stín podezíravosti uvnitř Beatriciny duše sílil a rostl s každým jejím dalším nádechem. Bylo v říši stínů vůbec místo alespoň pro maličký plamínek naděje? To ukáže až čas.