Emir AydinJe kvůli ní rozpolcený. Na jednu stranu jí chce mít neustále u sebe a jen pro sebe, na druhou stranu si jí však potřebuje držet od těla, protože si nemůže dovolit nechat růst svoje city k ní. Ví, že jednou přijde den kdy to celé skončí a to si opakuje pokaždé co se sbližují. Je mu z toho na nic. Nejradši by zase něco rozbil, protože tuhle situaci nezvládá. Nedokáže ovládat tak silné city k ní a při tom si jí držet od těla. Zvláště po tom, co se ona snaží o opak. Naprosto se odmlčí a neříká vůbed nic, protože pořádně ani neví co by jí měl říct. Jen si užívá tanec a sem tam se jí dívá do očí. Nic víc, nic míň. Když však dotančí a ona se ho pustí, vrátí se zpátky do reality a jen jí sleduje při jejím počínání. Sám se jemně ukloní a založí si ruce za zády, při čemž z ní nespouští svůj zrak. Její slova jsou znovu jako střepy v jeho srdci. Je ochromen vším co mu právě řekla a neudělá vůbec nic. Nechá jí odejít a poprvé v životě neodporuje a nejde za ní. On sám potřebuje nějaký čas na přemýšlení, protože ho Yasemin dostává do složité situace. Víc než si uvědomuje... /Hlupáku... Měl jsi něco říct.../ Zavrtí sám nad sebou hlavou a jakmile Yasemin odejde, tak se z hudební místnosti rozejde pryč i on. Nemá v tuhle chvíli náladu na nic a na nikoho. Chce být sám, protože by stejně nebyl dobrým společníkem. Ostatně... to není nikdy.
O nás
Pokud si chcete zahrát na klavír, housle, či něco méně obvyk...
Emir Aydin Je kvůli ní rozpolcený. Na jednu stranu jí chce mít neustále u sebe a jen pro sebe, na druhou stranu si jí však potřebuje držet od těla, protože si nemůže dovolit nechat růst svoje city k ní. Ví, že jednou přijde den kdy to celé skončí a to si opakuje pokaždé co se sbližují. Je mu z toho na nic. Nejradši by zase něco rozbil, protože tuhle situaci nezvládá. Nedokáže ovládat tak silné city k ní a při tom si jí držet od těla. Zvláště po tom, co se ona snaží o opak. Naprosto se odmlčí a neříká vůbed nic, protože pořádně ani neví co by jí měl říct. Jen si užívá tanec a sem tam se jí dívá do očí. Nic víc, nic míň. Když však dotančí a ona se ho pustí, vrátí se zpátky do reality a jen jí sleduje při jejím počínání. Sám se jemně ukloní a založí si ruce za zády, při čemž z ní nespouští svůj zrak. Její slova jsou znovu jako střepy v jeho srdci. Je ochromen vším co mu právě řekla a neudělá vůbec nic. Nechá jí odejít a poprvé v životě neodporuje a nejde za ní. On sám potřebuje nějaký čas na přemýšlení, protože ho Yasemin dostává do složité situace. Víc než si uvědomuje... /Hlupáku... Měl jsi něco říct.../ Zavrtí sám nad sebou hlavou a jakmile Yasemin odejde, tak se z hudební místnosti rozejde pryč i on. Nemá v tuhle chvíli náladu na nic a na nikoho. Chce být sám, protože by stejně nebyl dobrým společníkem. Ostatně... to není nikdy.