Claudia Maria CastroI když toho vypadila docela dost, pořád se dokáže udržet na nohou a má stále otevřenou mysl, takže jí trochu trápí, že nemůže pro svou zemi udělat víc. Ne že by její rodiče nebyli skvělými vladaři, ale někde v koutku duše si myslí, že by pro ukončení válečného konfliktu s Francií mohli udělat víc. Ví, že kdyby se do toho vložila hlavně její matka, tak by to nejspíše dopadlo katastrofou, ale její otec je diplomacie sama, takže nechápe, že se jim nepodařilo vyřešit tak závažný konflikt jednou provždy. Corni má ale v jednom pravdu. Kdyby ten dědek umřel, tak by bylo po problémech. "Hm... Máš pravdu. Možná by to chtělo vyřešit jinou cestou než tou diplomatickou..." Na chvíli se obrátí na svou temnou stránku, ale pak se zase uklidní a usměje se. Neměla by vůbec přemýšlet nad takovými variantami, protože to není správné řešení. "Jo, pivo. A jedí koláče a nechutné tlusté maso a milion omáček. Nikdy jsem tu zemi nepochopila." Protočí panenkami a zatváří se docela znechuceně. Každopádně i Česko by si mohla dostat na svou stranu, protože přeš Česko vede cesta k Francii. Ale prozatím všechny plány nechá být a pokusí se myslet jen na dnešní večer po boku své kamarádky. "Jo! To je totiž pořádně dobrý plán, Zamkneme je. A jak znám Antonia, tak bude chtít Juli zabavit. A třeba jí uchlácholí svým humorem. To mu jde." Pokrčí rameny. A zná i Juli, takže by to třeba mohlo fungovat. Akorát ani netuší, zda se jeden druhému líbí. To asi zjistí až časem. A třeba to s Corni vážně těm dvěma provedou. "Jdeme!" Opatrně přidrží vrávorající Corni a začne se smát. V ruce drží láhev šamaňského a ohlédne se za svým strážcem který se ocitl kousek za nimi. Kývne hlavou k východu a odchází s Corni pryč z baru. Celou cestu jí přidržuje, protože nechce aby někde spadla. I když i ona začíná mít trochu dost, protože i jí se trochu začínají motat nohy. Kdo ví, jak celý večer dneska dopadne...
O nás
Ideální místo, pokud chcete upustit páru. Hraje zde příjemná...
Claudia Maria Castro I když toho vypadila docela dost, pořád se dokáže udržet na nohou a má stále otevřenou mysl, takže jí trochu trápí, že nemůže pro svou zemi udělat víc. Ne že by její rodiče nebyli skvělými vladaři, ale někde v koutku duše si myslí, že by pro ukončení válečného konfliktu s Francií mohli udělat víc. Ví, že kdyby se do toho vložila hlavně její matka, tak by to nejspíše dopadlo katastrofou, ale její otec je diplomacie sama, takže nechápe, že se jim nepodařilo vyřešit tak závažný konflikt jednou provždy. Corni má ale v jednom pravdu. Kdyby ten dědek umřel, tak by bylo po problémech. "Hm... Máš pravdu. Možná by to chtělo vyřešit jinou cestou než tou diplomatickou..." Na chvíli se obrátí na svou temnou stránku, ale pak se zase uklidní a usměje se. Neměla by vůbec přemýšlet nad takovými variantami, protože to není správné řešení. "Jo, pivo. A jedí koláče a nechutné tlusté maso a milion omáček. Nikdy jsem tu zemi nepochopila." Protočí panenkami a zatváří se docela znechuceně. Každopádně i Česko by si mohla dostat na svou stranu, protože přeš Česko vede cesta k Francii. Ale prozatím všechny plány nechá být a pokusí se myslet jen na dnešní večer po boku své kamarádky. "Jo! To je totiž pořádně dobrý plán, Zamkneme je. A jak znám Antonia, tak bude chtít Juli zabavit. A třeba jí uchlácholí svým humorem. To mu jde." Pokrčí rameny. A zná i Juli, takže by to třeba mohlo fungovat. Akorát ani netuší, zda se jeden druhému líbí. To asi zjistí až časem. A třeba to s Corni vážně těm dvěma provedou. "Jdeme!" Opatrně přidrží vrávorající Corni a začne se smát. V ruce drží láhev šamaňského a ohlédne se za svým strážcem který se ocitl kousek za nimi. Kývne hlavou k východu a odchází s Corni pryč z baru. Celou cestu jí přidržuje, protože nechce aby někde spadla. I když i ona začíná mít trochu dost, protože i jí se trochu začínají motat nohy. Kdo ví, jak celý večer dneska dopadne...