top of page
zahlavi.jpg
životopis.jpg

Evelyn Amelia Schreave

Země : Illéa

Vzdělání : soukromé

Status : korunní princezna

Stav : svobodná

Datum narození : 2. 5. / býk

Věk : 18

Výška : 175

Váha : 52

Barva očí : zelená

Barva vlasů : blond

Zájmy : šerm, čtení, tanec, módní návrhářství, jízda na koni

Dovednosti : angličtina, francouzština, španělština.
Zdravotní stav : alergie na jablka a med

FC : Elle Fanning

Na první pohled...

Evelyn je na první pohled vysoká hubená usměvavá blondýnka. Její zelené oči také není jednoduché přehlédnout, stejně jako její typický jednoduchý make-up. Hlas má tichý a zpěvný, takový jemný a ženský. Je zvyklá být vždy připravená na případné fotografy, čili její způsob chůze působí vyrovnaně a hrdě. Má také jeden talisman. Darovala jí ho v dětství teta Melanie se slovy, že ji vždy před vším ochrání. Jedná se o korálkový náramek stříbrné barvy, který se hodí snad ke každému outfitu. Ve stresových situacích se nenápadně kouše do vnitřní strany rtu či si stále nepatrně sahá do dlouhých blonďatých vlasů. Většinou je obklopena spoustou lidí, ať už se jedná o strážce, reportéry, královskou rodinu či prostý lid, mezi kterými vyniká svojí výškou. Nejčastěji ji můžete zahlédnout v oblečení stříbrné, zlaté, či žluté barvy, jelikož tyhle patří k jejím nejoblíbenějším

003_edited_edited.jpg

Charakter

Usměvavá milá blondýnka, o které si možná někteří myslí, že je bezchybná a dokonalá. Takhle to ale ani zdaleka není. Princezna se jen naučila nevykazovat svoji slabost a působit vyrovnaně, i když se třeba takhle vůbec necítí. Pojďme se ale bavit o ní, jako o člověku, ne jako o té korunní princezně, kterou zná skoro celý svět. Tyhle dvě osoby se od sebe liší. Princezna může působit jako každý jiný člověk, jako každá jiná osmnáctiletá dívka, která je tak trochu rebelkou a snaží se žít podle sebe. Před každým výstupem v televizi, rozhovorem či čímkoliv jiným, co může vidět nebo slyšet mnoho lidí je velmi nervózní a bojí se, že všechno pokazí. Většinou se to ale přeci jen povede díky jejímu otci, ke kterému vzhlíží a chtěla by působit jako on. Vyrovnaně a hrdě. Alespoň, že se dokáže dobře přetvařovat. Tak jako na ni jsou vždy kladeny nároky, naučila se mít nároky i na ostatní. Třeba nenávidí, když člověk lže, ať už to je jenom nějaká maličkost nebo něco zásadního. Lidé by k sobě dle jejího názoru měli být upřímní. I když to zní z jejích úst docela komicky, věří tomu. Protože je jedna z nejznámějších a nejsledovanější lidí v celé Ilei, musí vypadat dokonale. Možná si myslíte, že by kvůli tomu nemusela mít zrovna malé sebevědomí, obzvlášť když je vzorem pro spoustu mladých dívek, jenže to tak vůbec není. Bulvár se pokouší najít sebemenší nedokonalost v jejím vzhledu, vystupování a chování obecně. Není to nic příjemného. Má ráda pláč. Je to takové uklidňující a je vám po něm lépe. Nikdy nebrečí na veřejnosti, ani před komornými, kamarády a rodinou. Jediný člověk, co si mohl všimnout toho všimnout je Ava, která jí jednou bez pozvání vešla do pokoje. Od té doby se usilovně pokouší chránit své soukromí. Doopravdy totiž není tak silná, jak vypadá, a často ji přepadá nejistota spolu se smutkem. Nedokáže být na nikoho dlouho naštvaná. Je velmi mírumilovná. Tiše doufá, že nikdo ze Selekčníků neudělá nějakou zásadní chybu, za kterou by je musela potrestat nebo nedej bože poslat na smrt. To by si totiž nikdy neodpustila.

Možná to vypadá tak, že je nenapravitelný snílek, ale zdání klame. Věci si nepřikresluje a věří spíš v realitu a především v osud. To, co se má stát, se taky stane. Můžeme tomu jít jenom naproti. S touto myšlenkou se také vrhla do Selekce. Staleté tradice, ve které by prý měla potkat lásku svého života. Někoho, kdo bude spolu s ní vládnout zemi. Celou tou situací si je ale nejistá. Bojí se, aby palác a potvrzení o tom, že jsou vlastně jejím vlastním majetkem, nepůsobil jako vězení. Nekomfortně by se neměl cítit nikdo, to se ale ani jí samotné bohužel nedaří…

Minulost

Princezna Evelyn Amelia Schreave, následnice trůnu, se narodila v krásný jarní den. Na obloze nebyly žádné mráčky a všichni v ten den byly šťastní. Hlavně tedy královská rodina. Princezna byla velmi klidné miminko, o které nebylo moc těžké se postarat. Celé dny jen prospala a na celý svět se velmi ráda usmívala. O to více všechny překvapila v předškolním věku, kdy prováděla jeden průser za druhým. Všude ráda běhala, nerada poslouchala chůvy a několikrát dokonce utekl skoro až do centra Angeles, ve kterém by ji bylo obtížní vůbec najít. Přišlo jí moc vtipné, když se o ní všichni báli a hledali ji. Jednou, když se takhle zatoulala do královských zahrad, potkala tetu Melanie. Do té doby byla poměrně hodně tichá a vlastně ji skoro neznala. Teď si s ní ale začala povídat a teta jí vysvětlila, že pokud má ráda svoji maminku a tatínka, neměla by jim takhle utíkat. Věřte tomu nebo ne, ale tahle slova na Evelyn zapůsobila. Uvědomila si, že všem přidělává jen problémy. Kromě tohoto jí také teta řekla, že ji má moc ráda a je moc pyšná na Dianu a Neala, jak úžasnou holčičku z ní vychovali. Kdyby byla Eve více pozornější, neunikly by jí slzy v Melanině tváři. Když se tedy princezna uklidnila, začala její rázná výchova. Co si budeme, nic jednoduchého a příjemného to nebylo. Všichni jí říkali co musí a co zase ne, co by si měla obléci, jak by měla stolovat, jak by měla vystupovat před lidem a spoustu podobných věcí. Není divu, že to teprve devítiletou princeznu pěkně vzalo. Aby nebyla tolik smutná, její otec jí vysvětlil, že jsou i pozitivní věci na tom, vládnout Illey. ,,A jaké?“ zeptala se ho jeho malá dcera. Od té doby ji začal učit šermovat, jezdit na koni a někdy dokonce i pít alkohol. To jí ale Diana velmi rychle zatrhla. Nejdříve jí Evelyn nechtěla vůbec poslechnout, protože spolu neměli zas tak dobrý vztah, ale musela. Respektive nemohla nesouhlasit.

V paláci pracovalo mnoho služebných, které brala princezna jako své tety. Měla je ráda, i když se to asi nehodilo. Jedna z “tet“, měla také malou dceru, jen o pár let starší než Eve, se kterou si padly do noty. Staly se z nich výborné kamarádky. Ava ji všechno učila, radila jí a byly si tak moc blízké, že se později stala i princezny dvorní dámou. Právě v tuto dobu nastal jeden s prvních zvratů v princeznině životě. Do té doby byla tak nějak připravována na to, že až jí bude 18 let, vezme si nějakého bohatého následníka trůnu, nebo po vzoru svých předků uspořádá též Selekci. Nevadilo jí to, spíš jí to bylo nějak jedno. Jak ale dospívala a celé tohle se blížilo, začala si uvědomovat, že tohle nejspíš nechce. Vlastně, že nechce muže. Ano, za svůj život se už se spousty princi viděla a někdy byla dokonce nucena s nimi promluvit a nebo tančit, ale tohle bylo jiné. Nikdy se jí žádný z nich nelíbil, nikdy si nedovedla představit s nějakým svoji budoucnost. Jenže když tenkrát na chodbě potkala děvčátko Avu, všechno se změnilo. Evelyn si nedovedla představit, že by ji někdy ztratila, že by někdy musela žít bez ní. Nejdříve to přisuzovala jen velmi věrnému a blízkému přátelství, ale jak později sama uznala, bylo to něco víc. Byla strašně šťastná, když byla Ava s ní, když si s ní povídala, když se objímaly… Prostě se do ní bláznivě zamilovala. Tohle uvědomění bylo bolestivé. Nemohla se přeci zamilovat do někoho, kdo je poddaný, nic takového k ní jistě necítí a ještě k tomu- což je asi nejdůležitější, je to žena.

Obecně se nikde o homosexualitě moc nemluvilo, jen v pár knížkách si o tom něco přečetla. Už se tak prý narodila a je to úplně normální. Strašně moc se chtěla někomu svěřit, ale nemohla. Kdyby se svěřila Avě, určitě by ji odsoudila a už se s ní přestala bavit, což by její zamilované srdíčko neuneslo, kdyby rodičům, tak to budou určitě ihned řešit. Utápěla se ve svých myšlenkách celé měsíce, a i když se to snažila nedat najevo, Melanii se toho všimla. Nechápala jak, když i její vlastní matka Diana si ničeho nevšimla, ale prostě to tak bylo. Teta si s ní sedla na postel a nechala ji se vybrečet a všechno jí říct. Pak se jí jala uklidňovat a vysvětlit jí, že je to úplně normální a neměla by se za jinou orientaci stydět. Taky jí dala onen talisman – stříbrný náramek, který princezna nikdy nesundává ze své ruky. Princezna si v ten den začala své tety strašně moc vážit. Jako jediná jí vlastně pomohla a uklidnila ji. Jak šel čas, rozhodla se to říct i tátovi, kterého měla strašně moc ráda a vzhlížela k němu jako k autoritě. I když to nerada přiznávala, občas i více než kdy k matce. Ten jí na to odpověděl to, jestli si je jistá. Prý existují i jiné orientace, kdy se ti třeba líbí kluci i holky. Vypadal že doufá, aby tohle byl případ jeho dcery. Nebyl na ni naštvaný, spíše naopak, ale chtěl, aby měl alespoň malou šanci na vlastního následníka trůnu. Evelyn nad tím musela dlouhou dobu přemýšlet, ale poté usoudila, že by to mohla zkusit s oběma pohlavími. Nechtěla celý národ zklamat. Věděla, že s rozhodnutím smíšené Selekce bude jen málokdo souhlasit, ale za pokus to stálo. Doufá, že pokud bude ona šťastná, budou i občané šťastní za ni. A tak začaly zběsilé přípravy na Selekci. Eve ani nevěděla, jak se to vlastně semlelo a začínala se docela těšit. Mohlo by to být zajímavé a možná, když se bude hodně snažit, najde i svoji životní lásku a budoucího vladaře celé země. Přísahala, že aby byla “hra“ fér, musí se odmilovat od své dvorní dámy Avy. Nedošlo jí ale, že to může být až tak moc těžké…

bottom of page