Melanie Kerttu Schreave
Země : Illéa
Vzdělání : soukromé v paláci
Status : princezna
Stav : svobodná
Datum narození : 15. 9. / panna
Věk : 37
Výška : 175
Váha : 58
Barva očí : modrá
Barva vlasů : medově blond
Zájmy : procházky přírodou, běh, cvičení, plavání, šerm, dobré jídlo, společenské akce, móda, šperky, hudba (sama hraje na housle, piano a harfu), zpěv, tanec (společenské tance, salsa), alkohol, návštěvy tanečních klubů s přáteli a známými, jízda na koni, květiny, společnost a hlavně pozornost, především tu, kterou jí věnuje právě Neal, charita.
Dovednosti : Je patronkou jednoho dětského domova a pořádá pro něj charitativní akce. Ovládá několik jazyků a to Španělštinu, Francouzštinu, Turečtinu (jen základy), Ruštinu. Někdy vystupuje na významných akcích, kde hraje na harfu.
Zdravotní stav : dobrý
FC : Nicole Kidman
Na první pohled...
Melanie je usměvavé sluníčko s neposednou jiskrou v oku a šibalským rozkošným „úsměvem andílka“ , ale na jejím obličeji se sem tam mihne i nějaký ten mráček špatné nálady, jako asi u každého a to je potom odtažitá, méně komunikativní a taky docela mrzutá. Vzhled a krásu zdědila po své matce královně Miře. Má modré oči, plné svůdné rty, které Vás vysloveně pobízí k polibku a většinou je zdobí široký úsměv, blond dlouhé vlasy po ramena a štíhlou postavu na jejímž udržování si dává hodně záležet. Na levém prsteníčku už několik let nosí stříbrný prsten na kterém si hoví diamantový motýl.
Charakter
Jméno Melanie Kerttu Schreave zná skutečné každý na světě, ale v Illeyi jí zná opravdu každý. Kdo by také neznal jméno své princezny? Melanie je usměvavé sluníčko s neposednou jiskrou v oku a šibalským rozkošným „úsměvem andílka“ , ale na jejím obličeji se sem tam mihne i nějaký ten mráček špatné nálady, jako asi u každého a to je potom odtažitá, méně komunikativní a taky docela mrzutá. Vzhled a krásu zdědila po své matce královně Miře. Má modré oči, plné svůdné rty, které Vás vysloveně pobízí k polibku a většinou je zdobí široký úsměv, blond dlouhé vlasy po ramena a štíhlou postavu na jejímž udržování si dává hodně záležet a po tátovi tedy spíše zase zdědila tvrdohlavost, jak stihla zjistit a díky ní si jde tvrdě za svým. Když se pro něco rozhodne, tak to prostě bude a bez debat. Pokud se jí to někdo snaží vymluvit, většinou to končí hádkou, nebo se jen zvedne a mlčky odejde, nebo její odchod doprovází hlasité prásknutí dveřmi a za nimi zvednutá ruka se zvednutým prostředníčkem, když už je skutečně naštvaná. Dovede , ale stejně tak uznat, když se v něčem mýlí, ale než k tomu vůbec dojde je to zdlouhavý proces.
Když je naštvaná, nebo lehce posilněná alkoholem, řekne Vám i to, co neví a ne jednou se málem prořekla o tom, jak je strašně zamilovaná do svého vlastního bratra a jak je jeho a Dianino manželství jen jednou velkou komedií pro lid, ale nakonec se vždy dokázala nějak zastavit. To, co mohla prozradit si uvědomí až, když se uklidní někde o samotě, nebo až další den, když vstane s bolestí hlavy a pěknou opicí pokud předeslou noc pila více než měla. Jak jde poznat, tak do dobré nálady Melanie se musíte zrovna trefit, pokud si s ní chcete popovídat, a že Ona ráda mluví! Kolikrát se musíte ozvat, aby jste měl možnost, aby Vás pustila ke slovu. Zastavit jí, když spustí lavina slov je potom velice obtížná činnost. Lidé ji, ale znají spíš, jako usměvavou a divočejší a nezávislou ženu, která se nebojí seznamovat se s novými lidmi a, co se dovede odvázat, ale také tak dokáže být elegantní a vznešená, jak se na princeznu sluší. Snaží se na veřejnosti neukazovat svou slabší a zranitelnou masku, kterou lidé měli možnost spatřit u ní jen jednou a to v období, kdy se narodila Evelyn. Vždy, když byla zachycena na fotografii, nebo videu poblíž malé blondýnky, nedalo se nevšimnout smutného výrazu Melanie. Proto se snažila, aby nebyla tolik na očích a moc se na veřejnosti neukazovat.
Od té doby se opravdu snaží tuhle svou zranitelnou stránku neukazovat a na veřejnosti se buď usmívá, nebo je její tvář bez emocí, pokud tedy není naštvaná, nebo znuděná. Nejblíže ze všech členů rodiny má ke svému bratrovi Nealovi se který má nejpevnější a nejbližší vztah. Přesněji řečeno nejde o sourozenecký vztah, ale romantický a milenecký o kterém ví jen Oni dva, Diana a jejich milovaná matka Mira. Každý má právo mít nějaké ty své „drobné tajemství“ a ne jinak je na tom v tomhle ohledu i Melanie, která musí několik let skrývat to, že láskou jejího života je právě její starší bratr. No a jaké má tahle princezna zájmy? Mezi její zájmy patří procházky přírodou, běh, cvičení, plavání, šerm, dobré jídlo, společenské akce, miluje módu, šperky, hudbu (sama hraje na housle, piano a harfu), zpěv, tanec (společenské tance, salsa), alkohol, návštěvy tanečních klubů s přáteli a známými, jízda na koni, květiny, společnost a hlavně pozornost, především tu, kterou jí věnuje právě Neal. Věnuje se taky charitě. Před rokem se z ní stala sponzorka jednoho z mnoha dětských domovů, kterých je v Illeyi spousta a přispívá tak potřebné částky, nebo se věnuje organizacím charitativních akcí. Co se jejího oblékání týče nosí doma spíš kalhoty, sukně a pohodlné trika, nebo blůzky, než šaty a to v krvavě rudé, černé, oceánově modrozelené… Prostě v jejich oblíbených barvách. Ovšem i v šatech na ní lze někdy narazit. Pokud je však na nějaké nóbl akci, nosí spíš šaty a krásné róby, ale rozhodně se nedají přiřadit k elegantním a takovým, které by jako členka královské rodiny Schreave měla nosit a už rozhodně se nebojí svými výstřihy a rozparky více kůže ukazovat, než zahalovat. Výraznější make-up je samozřejmostí, ale také záleží na tom, jakou róbu má v daný moment na sobě.
Minulost
Narodila se dva roky po tom, co se narodil její starší bráška Neal a už jako novorozenec to neměla jednoduché. No aspoň takhle jí to říkala máma, když už měla nějaký ten věk na to, aby to chápala a i když si matně vybavovala s jakým nezájmem na ní její vlastní otec koukal a postupem času zjišťovala kým skutečně byl, nenávidí jej z hloubi duše! To, ale přeskakujeme. Lid malou princeznu miloval už od chvíle, co jí poprvé ukázali světu a lásky se jí dostávalo hlavně od její milované maminky Miry a staršího bratra. Co je to otcovská láska neměla nikdy možnost zjistit, protože s ní táta nikdy netrávil čas a přitom ona se mámy vždy ptala svým dětským hláskem, proč si s ní nikdy tatínek nechce hrát, nebo proč se nechce objímat, jako se objímá s maminku, když je smutná. Pocit ochrany zná, ale velice dobře a to hlavně díky Nealovi, který pro ní byl, je a bude tím nejdůležitějším mužem jejího života. Po tom všem, čím si jako malí prošli si jsou oporou a stejně tak si jsou oporou i s mámou.
Jako každé dítě i ona byla často neposedná, nevydržela dlouho sedět na jednom místě a neustále vymýšlela různé lumpárny, jako například když jí bylo pět, přišlo jí, jako velice geniální nápad „vymalovat“ si svou komnatu vodovkama a fixkama. Dveře komnaty, zdi, ale i její postel proto zdobily různé obrázky kytiček, kočiček, princezen a dalších uměleckých skvostů pětileté holčičky a byla s tím spokojená! Ovšem to se nedalo říct o mámě, které, když to nadšená blonďatá princezna ukázala málem omdlela. Kromě kreslení měla také ráda pohádky a to jak ty animované, tak pak ty, které jí vyprávěl Neal. Vždy jí ujišťoval, že žádný drak se nedostane přes hradby jejich paláce, aby se jí snad pokusil unést, protože by mu hned, jakmile by se tak stalo Neal usekl všechny jeho hlavy jen, aby se nedostal k Melanii a díky tomu se jí hned lépe usínalo. Nejšťastnější, ale byla ve chvílích, kdy mohla zlobit spolu se svým nejlepším spojencem, kterým byl Neal! Ne, že by neměla kamarády a kamarádky z řad potomků zaměstnanců paláce, nebo děti rádců její mámy, kteří měli děti zhruba ve stejném věku, jako byla ona, nebo Neal, ale přeci jen s bratrem se jí lotroviny vymýšlely nejlépe! To platilo i v tom případě, kdy měli oba své soukromé hodiny.
Málokdy se s Nealem sešli při stejné hodině, jelikož On měl jiný studijní plán než měla Ona a měl mnohem více lekcí, které Ona jako princezna neměla a tak měla buď jinou lekci jako například lekci hry na housle či piano, nebo měla volno, ale třeba hodiny tance, nebo diplomacie, či hodiny cizích jazyků měli tihle dva často společné a to si potom spíš něco šeptali a smáli se…. no prostě nedávali pozor a ne jednou oba na danou lekci ani nedorazili a raději se vytratili jen aby si hráli někde v zahradách a schovávali se, když je pak hledali. Domů se pak vraceli na večeři a to kolikrát tak špinaví, že by málokdo řekl, že se jedná o budoucího krále a princeznu Illeye. Někdy byla zase Mel na lekci sama a její bratr se nedostavil a to se jej pak vydávala hledat. Buď z dané lekce odešla, když byla v půlce, nebo hned jakmile daná lekce skončila vyběhla z místnosti a prohledávala celý palác a jeho pozemky a místa, kde by mohla bratra najít a byla tak vytrvalá, dokud jej skutečně někde nenašla. Když byla v dostatečném věku na to, aby se mohla tajně učit šermovat právě díky tomu, že jí vše kolem světa šermování vysvětloval a učil její bratr, snažila se, aby jí to šlo a ono jí to skutečně šlo a navíc jí to i nesmírně bavilo. Pokud si z nějaké lekce odnesla nějaký ten šrám, vždy se dokázala na něco vymluvit, když ono zranění pohledu jejich mámy neuniklo. Jakmile měla Melanie dvanáct let, poctila návštěvou jejich země jedna v té době z nejslavnějších umělkyň ve hře na harfu a ona stejně tak, jako její matka se jednoho z pár vystoupení, které měla napříč Illeou účastnila, když měla zastávku v Angeles a hned jakmile zaslechla pár prvních tónů hudby, kterou žena na pódiu hrála na onen hudební nástroj, bylo to snad poprvé, co celé vystoupení mlčela a jen s ohromením poslouchala každý tón, který sálem zněl.
Po vystoupení se spolu s mámou s umělkyní jménem Catania sešly v zákulisí osobně a Melanie si na chvíli mohla zkusit na struny ohromného nástroje sáhnout a díky pokynům Catanie tak zvládla i pár tónů a Melanie se jen usmívala. Od toho dne se chtěla hře na harfu učit více než na housle a piano. Trvalo to několik měsíců přemlouvání mámy, aby jí sehnali učitele, který by jí hře naučil a proto, když jí jednoho dne máma oznámila, že na ní čeká v hudební místnosti překvapení, běžela tam a jakmile otevřela dveře, spatřila tam dvě harfy, kdežto na jednu z nich ladně hrála právě samotná Catania, která jí měla dávat lekce hraní. Princezna div neskákala do stropu nadšením a do učení se dávala všechno. Není sice tak skvělá, jako Catania, ale naučila se na harfu hrát dobře a do dnes na ní hraje velmi ráda. Povinnosti princezny rok od roku přibývalo a ona stejně jako její bratr hledali chvilky, kdy se plížili z paláce, aby si užili trochu toho „normálního“ pubertálního života ať už jen oni dva, nebo spolu s několika přáteli, které měli a prostě se snažili se zabavit po svém. Potulování se po Angeles, nebo tajné popíjení alkoholu někde na pláží, nebo později návštěvy klubů a party u přátel.
Poprvé se však napila alkoholu ve svých čtrnácti letech a to právě díky Nealovi, který na jedno místo za městem, kam spolu většinou jezdívali, když se rozhodli si spolu vyjet na koních dopravil pár plechovek piva. Ze začátku jí to vůbec nechutnalo a přišlo jí to hořké, ale čím byla starší tím méně jí připadalo hořké. Přibližně v téhle době si také začínala uvědomovat, že když je v Nealově blízkosti, celá se chvěje a její srdce buší rychleji, když se jeho zelené oči podívají jejím směrem a párkrát už se přistihla, že když spolu šermovali a měla Neala blízko sebe, hlas v její hlavě jí vybízel k tomu, aby se jen lehce nahnula a spojila jejich rty v polibku, protože cítit jeho rty na těch svých bylo něco, co tak moc chtěla, ale nakonec se z onoho transu probrala dříve než jej skutečně políbila a opakovala si, že je to přeci její vlastní bratr a neměla by takové myšlenky mít. Uvědomovala si, že její myšlenky ohledně líbání se s vlastním bratrem a toužit potom, aby se jí jeho ruce dotýkaly je zatraceně špatně a snažila se tyhle myšlenky zahánět a myslela si, že bude nejlepší netrávit s ním tolik času a dokonce se jí i povedlo se mu vyhýbat a trávívat spíše čas s přáteli a s bratrem se bavila a vídala jen, pokud to bylo nevyhnutelné a na veřejnosti se chovala jako by jí nic netrápilo, ale jakmile se dveře její komnaty zavřely, sjela po nich zády a buď brečela, nebo prostě ničila svůj nábytek v komnatě.
Snažila se tyhle pocity tolikrát potlačit a pár měsíců se dokonce ukazovala v přítomnosti syna jednoho z rádců její matky ve snaze, že se do něj jednou zamiluje a ty city k jejímu bratrovi časem zmizí, ale kdykoliv se schylovalo k polibku s oním chlapcem v její mysli se jí zjevoval jen jeden obličej a to ten patřící Nealovi, a tak se hned odtáhla a chlapce od sebe odháněla. Její snažení však bylo marné a vše vyšlo na povrh jedno deštivé odpoledne, kdy se s ní Neal snažil promluvit potom, co jej už několik dní ignorovala a než se nadála jela na koni a samozřejmě že další dusot koňských kopyt jí pronásledoval až na jedno z jejich oblíbených míst za městem.
Od toho dne se oba jen utvrzovali v tom, co k sobě skutečně cítí a vše to, co se dělo, když byli sami museli skrývat před zraky ostatních. Když se dozvěděla o tom, že Neal by měl mít svou vlastní Selekci, nenesla to vůbec dobře a byla prostě proti tomu a dokonce se se svou mámou pohádala na tolik, že s ní v soukromí nemluvila a to ani když ta fraška začala, ale když se s ní Neal nepřestal scházet ani během průběhu Selekce, začala zase s mámou komunikovat, ale i když si Neal našel čas, který trávili spolu v náručí toho druhého stejně mu dávala najevo svou žárlivost a to i když on jí ujišťoval, že jeho mysl a jeho srdce je jen Melaniino. Když jí bratr seznámil po několika měsících Selekce s tím, že mezi kandidátkami je jistá dívka, která by jim nebránila v tom, aby byli spolu, koukala se na něj chvíli jako na magora, ale nakonec se jí to začalo zamlouvat. Měsíc před ukončením Selekce se Melanie necítila ve své kůži a když si jednoho dne šla pro výsledky krevních testů díky kterým se zjistilo, že je těhotná a Nealovi tuhle novinu oznámila noc před tím, kdy měl před zraky celého světa požádat o ruku „svou vyvolenou“, kterou se stala Diana. Jakmile bylo všemu konec a svět znal jméno budoucí královny Illeyi, Neal, Diana a Melanie se rozhodli, že by měli Miru obeznámit s fakty a tak se také stalo. Nejprve to vypadalo, že královna nebude mít s trojicí slitování, ale nakonec se všichni domluvili tak, že dítě, které Melanie nosí pod srdcem bude dítětem Neala a Diany. Všichni tři tedy souhlasili, protože jak pro Mel tak Neala bylo nemyslitelné se jejich důkazu jejich lásky vzdát, a tak po pár dnech odcestovala do hor, kde měla strávit celou dobu těhotenství a po ruce jí byl samozřejmě personál. Po osmi měsících se narodilo to nekrásnější miminko na světě. Tedy v Melaniiných očích určitě, které dali jméno Evelyn
Už během cesty tam se rozpršelo a evidentně ani jednomu tenhle fakt nepřekážel a zastavili se až u opuštěného seníku, kam často jezdívali. Hned seskočila z koně a rychlým krokem šla právě k seníku, který byl zastřešený, ale její bratr jí chytil za zápěstí se slovy, aby s ním konečně mluvila a ona se tak na něj musela podívat i když měla přes obličej několik mokrých blond pramenů vlasů. Pokusila se mu vysmeknout a začali se tak hádat no do doby, kdy to už nezvládla, postavila se na špičky a jejich probíhající hádku ukončila polibkem. Jako by se najednou vše kolem zastavilo a ona vnímala jen jeho rty a i když to byla jen chvilka vnímala to, jako několik minut.Její srdce bušilo tak moc, že měla pocit, že jí vyletí z hrudi. To, že její polibek byl následně opětován si uvědomila až v momentu, kdy cítila dlaně na svých tvářích a když oba lapali po dechu hledíc si lehce zmateně navzájem do očí.
Pár hodin po porodu se musela s Eveleyn na nějakou dobu rozloučit a byla to jedna z nejtěžších chvil v jejím životě, ale muselo to tak být. Evelyn tak tajně odvezli do paláce a Melanie zůstala ještě několik měsíců v horách, dokud se nesměla vrátit zpět domů. Od té doby je pro Evelyn teta Melanie a ona si musí dávat pozor na to, aby jí neřekla dcero. Nedělalo jí dobře, když viděla Neala s Dianou spolu s jejich dcerou a proto se nějakou dobu spíše držela v pozadí a když neměla jinou možnost, snažila se aspoň, aby jí netekly slzy, ale ne vždy se to povedlo. Jednou, když byly Evelyn tři roky a byla zase na jedné ze svých utečeneckých misí, potkaly se v zahradách. Malá princezna nevěděla, kdo je, protože Melanie se skutečně ukazovala jen málokdy v její blízkosti, ale v ten den si spolu začaly povídat a malá blonďatá princezna tak získala tetu a od toho dne jí Melanie bývá na blízku kdykoliv jí potřebuje.
V den, kdy se jí její holčička svěřila s tím, že chová city ke své komorné Avě jí Melanie byla na blízku a byla dojatá, že se s něčím takovým svěřila právě jí a potom, co si Evelyn vyslechla, jí chytila za ruku a řekla jí, aby se nebála a svěřila se rodičům aspoň s tím faktem ohledně její orientace, protože by to měli vědět a že s její podporou může kdykoliv počítat. Na důkaz toho, že jí může důvěřovat darovala Evelyn stříbrný náramek a vždy, když jej vidí na její ruce, je nesmírně šťastná. Nyní nastal čas, aby si i Evelyn našla své štěstí ve smíšené Selekci a ona je připravená jí kdykoliv s čímkoliv pomoci. Když jí bude její princezna potřebovat bude zde pro ní stejně tak, jako je zde i pro svého bratra a zbytek své rodiny.