Neal Schreave
Země : Illea
Vzdělání : vysokoškolské
Povolání : král Illea
Stav : ženatý
Datum narození : 11.11 / štír
Věk : 39
Výška : 182
Váha : 92
Barva očí : modrá
Barva vlasů : špinavá blond
Zájmy : šerm, jízda na koni, lukostřelba, střelba z kuše, četba, jídlo, alkohol, procházky v přírodě
Dovednosti : italská a francouzská škola šermu, italština, francoužština, němčina
Zdravotní stav : dobrý
FC : Nikolaj Coster-Waldau
Neal většinou bývá v dobré náladě a usměvavý. Vyzařuje z něj vnitřní klid, avšak také autorita. Dá se říct, že tuto vlastnost zcela jistě zdědil po matce. Občas mívá na krále poněkud neformální způsob mluvy, zejména pokud je v rodinném kruhu. Je mu vlastní sebevědomé vystupování, hlasitý smích a sklony k nadměrnému používání sarkasmu. Občas bývá lehce sebestředný, rád zapózuje pro fotografy a aktuálně se o sebe stará více než kdy jindy. Že by objevil první šedivý vlas? To víte, krize středního věku je zkrátka aktuální hrozbou a nevyhne se jí ani král.
Na první pohled...
Charakter
Neal je citlivá a empatická osobnost. Když se stal králem, mnohokrát čelil morálním dilematům a musel dělat i velmi těžká rozhodnutí. Slíbil si, že jej jeho práce nepoznamená a zachová si svou hravou stránku a duši nevinného dítěte. To však neznamená, že by zanedbával své povinnosti, právě naopak. Málokdo umí být tak displinovaný jako Neal a málokdo má takové pracovní nasazení jako on. Když se pustí do nějaké práce, nemůže ji opustit dokud není hotová a tak na něm bývá mnohokrát vidět, že je třeba u jídla duchem naprosto nepřítomný, neboť se snaží vymyslet jak vyřešit nějaký problém, na kterém pracuje už od časného rána. Většinou se snaží řešit vše po dobrém. Je spíše diplomatem, než autoritářem. Věří, že každý si zaslouží respekt, pokud nezavdá důvod k opaku. Pokud si však dovolíte být neuctiví vůči němu, nebo jeho rodině, pocítíte následky velmi silně. Aby také ne, vždyť je to král. Nemusíte mít strach, že by po vás křičel, nebo házel předměty. Jenom se vám najednou záhadným způsobem přestane všechno dařit, opustí vás přátelé a váš život se změní v kolotoč průšvihů a osudových zvratů. Neal umí velmi dobře politikařit, byť toho není úplný fanoušek. Naučil se důslednému sebeovládání a tak mu nedělá problém se na svého nepřítele usmívat, přátelsky jej poplácat po zádech a přitom vymýšlet plán, jak mu pobyt v paláci co nejvíce okořenit. Nadevše si cení loajality a tvrdé práce. Zaměstnanci paláce jej mají rádi. Umí být přísný, avšak také spravedlivý. Nesnese příkoří páchané na slabších a není se tedy co divit, že za jeho vlády se soustředil především na pomoc sociálně slabším občanům a pozůstalým obětem vlády šíleného krále.
Minulost
Když se Neal se narodil mladé královně, samozřejmě neměl sebemenší tušení, jaké plány s výchovou má jeho lehce (těžce) psychopatický otec. Nepamatuje si z tohoto období pochopitelně nic, přesto ví z vyprávění své matky Miry, že toto období bylo plné napětí a důležitých zvratů, které rozhodly o jeho budoucnosti. Dávala mu tolik lásky, kolik si mohla dovolit a mnohokrát se nechala slyšet, že byl v tom období jejím sluncem, díky kterému se rozhodla překonat jakoukoliv překážku. V paláci bylo dost lidí, kteří s králem sympatizovali, nicméně našel se i nemalý počet těch normálních, kterým přišlo chování Atilly a Jacoba naprosto příšerné, ale ze strachu mlčeli. V Nealově matce našli konečně spojence, ba dokonce jim dodala dostatek odvahy na to, aby kontaktovali rebely a požádali je o pomoc. Ano, během prvního roku soužití Miry a Jacoba se už začal pomaličku plánovat převrat. O dva roky později přijde na svět Nealova sestra Melanie. Není tedy divu, že Mira svým ratolestem s láskou přezdívá "děti revoluce". Přesuneme se v čase kupředu. Nealovi bylo pět let, když odjel i se svou mladší sestrou z paláce. Ani ve snu by jej nenapadlo, že svého otce viděl toho dne naposledy. Pokud by měl lovit ve svých vzpomínkách a říct vám jaký byl, nejspíš by se zmínil o křiku, fackách a neustálém strachu, který jej pronásledoval. Povíme si o tom více.
Jeho matka se mu snažila věnovat veškerý svůj volný čas. Avšak byla obětí zvráceného sadismu jeho otce Jacoba a navíc musela být neustále ve střehu, aby neprozradila své zájmy o likvidaci Jacobovy neméně sadistické matky Atilly. Není proto divu, že Neal trávil své dětsví především s chůvami. Když do jeho života vstoupila sestřička Melanie, napřed z toho nebyl moc nadšený. Bylo to malé, červené a furt to řvalo. Matka jí věnovala veškerou svou pozornost a Neal se cítil poněkud odstrčený. Nicméně malá princezna malinko povyrostla a byla tím nejroztomilejším děvčátkem v celém paláci. Působila křehce a nevinně a když si jednoho dne povzdechla, kam se zase máma vypařila, Nealovo srdce naprosto roztálo, protože si uvědomil, že jsou spolu na jedné lodi. Viděl v ní mladší verzi sebe samého a tak se snažil být jí pořád nablízku. Matně si vzpomíná na to, jak na něj babička Atilla často zírala, neustále jej opravovala a komandovala a pamatuje si jak dostal pořádný výprask když se bez dovolení ztratil v královských zahradách, unikal strážcům, schovával se mezi keři a dostavil se domů až na večeři, samozřejmě v příšerném stavu, hodném spíš toulavého sirotka, než budoucího následníka trůnu. Když mu tak královna Mira toho osudného dne, kdy proběhla revoluce oznámila, že táta už nikdy domů nepřijde, nebylo mu to pranic líto.
Neal i Melanie měli výborné učitele. Jejich úkolem nebylo nic jiného, než se poctivě vzdělávat a připravovat na důležité role, které je čekají v dospělosti. Domácí výuka je však pochopitelně občas nudila. Není divu, že utíkali a schovávali se. Palác a jeho rozléhlé pozemky jsou na toto doslova ideální.
Vždycky když bylo Melanie smutno po mámě, vymýšlel pro ni pohádky. Vyprávěl jí o zlých lidech, kteří chtějí ublížit lidem v paláci a kvůli kterým musí máma velice tvrdě pracovat, aby se nedostali za hradby. Vyprávěl jí o vzdálených krajinách, cizích zemích, kam se jednoho podívají, jen co budou všichni ti zlí lidé pryč. Přesvědčil Melanie, že jako princ a princezna musejí být hodně stateční a silní, avšak zcela jistě všechno dobře dopadne. Melanie si většinu času status princezny užívala, ale tu a tam vyjádřila obavu, zda nepřiletí nějaký drak a nebude si ji žádat jako zákusek. Neal neměl to srdce Melanie říct, že draci existují jen v pohádkách. Vlastně neměl to srdce Melanie říct, že v žádné pohádce nežijí. Proto se pokaždé jen usmál a řekl, že jako správný princ by samozřejmě nic takového nedopustil a setl draka mečem.
Samozřejmě že Neal nezůstal jen u slov. Od mala byl učen, že slova nejsou vůbec důležitá, pokud je nepodpoříte činy. A tak bral pravidelné hodiny šermu. Miloval sportovní šerm, zbožňoval italskou a francouzskou školu. Čas od času něco přiučil i svou sestru Melanie, protože princezny přece mohou být dost silné na to, aby zneškodnily draka samy. Nemusejí čekat na udatného zachránce! S odstupem času je rád, že tuhle moudrost, kterou pochytil od své matky Miry dokázali předat i jeho sestřičce. Život plynul dál a možná by to všechno vzalo celkem nudný konec. Nebýt toho, že Neal a Melanie si byli bližší, než se na bratra a sestru hodí. Vzhledem k tomu, kolik času spolu strávili a kolik sdílených bolístek utužovalo jejich přátelství, nedovedl si ani jeden ani druhý představit, mít po svém boku cizího člověka, kterému by mohli důvěřovat. Samozřejmě si byli vědomi toho, že to co dělají není právě ideální a tak vše tajili. Před služebnictvem, před matkou, před celým světem. Když však Neal oslavil sedmnácté narozeniny, měla s ním jeho matka vážnou promluvu na téma budoucnosti. Vzít si dívku z rodu Illéa? To mu vůbec nepřipadalo na mysl. Co bylo nejhorší, musel s těmi fúriemi trávit čím dál tím více času. Melanie byla strachy bez sebe. Domnívala se, že její bratr se jí straní, neboť v některé z nich našel zalíbení. Není divu, že opak byl pravdou. Královna Mira nebyla z vývoje událostí právě šťastná, neboť v den smrti šíleného krále Jacoba přislíbila, že Neal si jednu z těch "rozkošných" dívek jistojistě vezme za ženu. Věděla, že riskuje mnoho, ale nemohla by žít s pocitem, že donutila své milované dítě ke sňatku z rozumu. Aby však uklidnila rozhořčený lid, přistoupili na kompromis. Kompromis je něco, kdy není ani jedna strana spokojená. Kompromis nesl jméno Selekce. Tradice, kterou všichni milují. Nejlepší reality show na světě. Přehlídka duševních mrzáků, úchylek, intrik a načančané bídy. To je to, jak by celou tu šaškárnu Neal popsal. Melanie byla běsná a uklidnilo ji až to, že jí Neal sdělil svůj plán, který ačkoliv zněl velmi neuvěřitelně - fungoval. Našel mezi dívkami kandidátku vhodnou na královnu. Takovou, která o něj nemá sebemenší zájem a nebude mu bránit ve štěstí.
Její jméno je Dianna a všichni ji znají jako krásnou, moudrou a neobyčejnou ženu. Navenek tvoří s Nealem ideální pár a nejeden občan Illéa se nad nimi rozplývá a přál by si mít stejně harmonický vztah. Pravda je však taková, že Dianna v mužích nenachází pražádné zalíbení a nadevše miluje svou přítelkyni pocházející ze stejné provincie, kterou dosadila na post dvorní dámy. V okamžiku, kdy byla královna Mira postavena před hotovou věc, nezbylo jí nic jiného, než podlehnout mrákotám. Tím spíš, když na cestě byl královský potomek, kterého Melanie o devět měsíců později přivede na svět. Před veřejností se podařilo vše ututlat a tak naše korunní princezna Evelyn spolu se zbytkem Illéa věří v to, že je dcerou Neala a Dianny. Neal si přísahal, že své dceři sdělí pravdu, až jí bude osmnáct let, jenže potom přišla Mira s požadavkem na uspořádání Selekce, které se jeho milovaná dcera nebrání. Ano, jeho milovaná dcera, kterou učil střílet z luku, kuše, jezdit na koni, šermovat a poznávat kvalitní alkohol. Dcera, kterou jako první učil, že princezny nemusejí čekat na šlechetného zachránce, aby zabil draka, ale mohou se samy chopit meče. A tak Neal mlčí a užírá se více než kdy jindy. Ví, že je toho na Evelyn poslední dobou hodně a nechce jí způsobit další starosti a otočit její dosavadní svět naruby během tak složitého období jakým Selekce bezpochyby je. Podaří se mu to? Nebo vyplave pravda napovrch?