Mira Schreave
Země : Illéa
Vzdělání : vysokoškolské, vystudovala politologii
Status : královna matka
Stav : vdova
Datum narození : 19. 9. / panna
Věk : 58
Výška : 175
Váha : 67
Barva očí : oříšková
Barva vlasů : šedobílá
Zájmy : hra na klavír, lukostřelba, četba, historie, procházky, šachy, karetní hry, móda, krmení holubů
Dovednosti : italština, němčina, hra na klavír, absolvovala mnoho kurzů zaměřených na diplomacii a komunikační dovednosti, kurz šití oděvů
Zdravotní stav : dobrý, občasné bolesti kloubů při změně počasí
FC : Lisa Crosby
Mira Schreave je osoba plná protikladů. Působí tiše a křehce, avšak jakmile promluví, promění se v silnou a sebevědomou ženu. Nezapře se v ní, že od svých osmnácti let byla královnou se vším co k tomu patří. Vzhledem ke své výšce, štíhlé postavě a delším šedobílým vlasům budí dojem ledové královny z pohádek Hanse Christiana Andersena. Možná proto vypadá trochu strašidelně a nepřístupně. Nikdy ji nezastihnete neupravenou, dbá na to, aby dodržovala módní trendy a ráda se chlubí tím, že stárne s grácií. V Illéa je mnoho žen, které inspirovala, aby ani v pokročilém věku nezanevřely na svůj vzhled. Mira se těší dobrému zdraví a je velice vitální a aktivní.
Na první pohled...
Charakter
Jak jsme naznačili výše, může se vám na první pohled zdát, že tato žena přišla z pohádky o zlé čarodějnici. Sotva se však usměje a pohlédnete do jejích jiskrných očí, dojde vám, že si snad jenom vypěstovala obranu vůči lidem, které nezná a kterým nedůvěřuje. Pod zdánlivě nepřístupným zevnějškem se bez pochyby skrývá laskavé srdce ženy, která za svůj život musela projít mnoho náročných zkoušek a čelit mnohým nebezpečím. Možná ani proto ji není možné ničím zastrašit. Sama prohlašuje, že nemá strach ani ze smrti, natož z jistých usmrkanců v parlamentu, kteří si blekotají nesmysly o tradicích a nároku na trůn pro tu Illéa pakáž. Jakmile propadnete jejímu hlasitému smíchu a přátelské nátuře, jste ztraceni. Mira se nikdy nad nikoho nepovyšovala a možná byste ji našli sedět v městském parku jak krmí holuby, zamaskovaná pod obřími slunečními brýlemi a šátkem přes hlavu. Ano, královna Mira si odjakživa ráda povídala s obyčejnými lidmi a pokud ji náhodou poznali, velice se bavila zmatkem v jejich očích. Kouzlo osobnosti této dámy a vliv, kterým oplývá tak zanechaly nesmazatelnou stopu nejen v naší zemi, ale i v srdcích lidí, kteří jí jsou nejblíže. A vzhledem k zálibě v krmení holubů zcela jistě změnila pohled na svět i mnoha cizincům, které spatřila poprvé v životě. Své o tom ví jistý strážník, který přišel tuto elegantní starší dámu napomenout, že by jí také mohl za krmení těch opeřenců napařit pěknou pokutu.
Přestože je královna matka srdečný a milý člověk, nechcete ji naštvat. Jakmile se odmlčí a upne na vás své pronikavé oči, aniž by ve své grimase dala najevo sebemenší špetku nenávisti, máte dojem, že jste pomaličku vygumováváni ze světa. Rozhodně není slaboška, která by díky svému naivnímu soucitu nenechala uvrhnout zločince do žaláře, a zrádce odsoudit k popravě. Nadevše miluje svou rodinu, své děti Neala a Melanie. Totéž platí i pro Nealovu manželku Diannu, navzdory tomu, že jí spolu s jejími dětmi po ukončení Selekce připravili silný šok. Ale o tom si povíme později.
Minulost
Mira Connor. Tak znělo rodné jméno dívky, která se měla stát královnou. Narodila se v provinciii Midston. Její rodiče měli vřelý vztah k umění, avšak byli také velmi prakticky založení. Věděli, že pouze hraním se neuživí a tak se rozhodli otevřít restauraci. Ta jim jak už to bývá sebrala mnoho času. Matka Miry, Karina, milovala hru na klavír a ve své dceři zpozorovala neobyčejný talent. Kdykoliv si našly volný čas, věnovaly se hraní, což Mira kvitovala s vděkem, neboť ji to velice bavilo. Dodnes když má problém zpracovat své emoce, usedne do hudební místnosti v paláci, nechá dveře otevřené a každého, kdo se pohybuje poblíž okouzlí svou hrou, která je co se týče jejích pocitů velice přímočará avšak stále okouzlující. Otec Miry, Johnatan si z toho dělal tak trošku legraci, protože si přál, aby Mira našla lásku i k houslím, ale nestalo se tak. Když bylo Miře sedmnáct let, matka začínala být velice unavená a bez energie. Jednoho dne zkolabovala uprostřed rušné restaurace.a před zraky svých hostů. Byla neprodleně odvezena do nemocnice. Johnatan strachy bez sebe čekal, jak to celé dopadne a jakou diagnózu mu lékaři oznámí. Bohužel se jednalo o akutní leukemii, tudíž bylo nutné okamžitě zahájit léčbu. Karina o tom nechtěla ani slyšet, protože léčba byla velice drahá a ona si přála peníze šetřit pro svou dceru, aby mohla jít na uměleckou konzervatoř. Mira se příšerně vytočí, a veškeré tyto úspory věnuje na zaplacení té nejlepší možné lékařské péče. Slíbí, že udělá vše pro to, aby získala více peněz. Není tedy divu, že se přihlásí do Selekce, která je známá posíláním finančních příspěvků rodinám účastnic. Pranic se nezajímá o to, že ji Karina varuje, že princ Jacob působí nějakým divným dojmem. Již brzy na vlastní kůži zjistí, že její máma měla zase v něčem pravdu.
Když píše motivační dopis, který má být určen očím prince Jacoba, zmíní se o nemocné matce a přislíbí naprostou oddanost koruně a Jacobovi. Je otázkou nakolik bylo slosování této Selekce zmanipulováno. Jacob si Miru rozhodně nevybral pro její dobré srdce a příběh o nemocné mamince ho nemohl dojmout ani v nejmenším. Pokud ale jde o vyhlédnutí snadno zmanipulovatelné oběti, která bude skákat jak on a jeho matka Atilla pískají, pak ano, Mira byla jasnou favoritkou. Ať už tedy okouzlila kohokoliv, ať už zaujala svou ohnivou hřívou, alabastrově bílou pletí nebo tragickým příběhem, stal se malý zázrak a byla vybrána do Selekce. To bylo doma radosti! Karina se nechala slyšet, že je jí mnohem lépe, když vidí tu radost v očích svého muže Johnatana a milované dcery. Jestli to tak cítila doopravdy, to můžeme jen hádat. O pár dní později už dává Mira sbohem a přísahá, že v soutěži vydrží co nejdéle.
V tu dobu si stále bláhově myslela, že nejhorším protivníkem jí budou podpatky a svazující pravidla. Jak jednoduché by to pak bylo! Ihned po příletu, jen co byly účastnice odvedené do svých pokojů jí přišlo divné, že je služebnictvo zamyká. První dva dny dostávaly jídlo pouze ve svých komnatách. I když těžko soudit, zda to tak doopravdy bylo. Mira tento příběh vypráví pouze ze svého úhlu pohledu a co se dělo s ostaníma holkama, to zůstává záhadou. Třetí den bez ohlášení vstoupí do její komnaty princ Jacob. Mira se ukloní a pozdraví jej tak, jak se naučila ještě před odjezdem. Jacob jí věnuje naprosto nezaujatý výraz. Přeměří si ji od hlavy k patě a suše jí přikáže ať se svlékne. Žádné zdvořilostní fráze, žádné květiny na uvítanou či tlachání o zájmech. Mira se vyděsila. V jednom jediném okamžiku jí došlo, že všechny věci, co se o něm a jeho matce psaly v bulváru, nebyly nejspíš tak daleko od pravdy. Myšlenkami se vrátí do okamžiku, kdy ji její nemocná maminka varovala. Zároveň však jí tato vzpomínka dodá nevídanou sílu a Mira zahodí své šaty. Naprosto bez váhání.
Jacob jen pozvedne obočí a přistoupí blíže. Mira se cítí naprosto příšerně a je bez sebe strachy. Opravdu to musí zajít až tak daleko? Je tohle nějaký test, který podstupují všechny ostatní účastnice? Je tohle důvod, proč je drží v izolaci? V šoku hledí do očí budoucího krále, marně hledající alespoň náznak citu. Teď jí řekne, že to byl jenom žert. Musí to tak být! Jacobovy ledové oči jsou najednou tak blízko. Mira už ani neví, jestli v nich hledá alespoň nějakou stopu po emocích, nebo ji právě tenhle děsivý výraz šílence natolik fascinuje, že nedokáže odtrhnout oči. Občas vidíme v životě něco tak odporného, že navzdory tomu, jak nás to znechucuje, musíme zírat dál. Vzpamatuje se až v okamžiku, kdy jí Jacob uštědří pár facek a vztekle za sebou zabouchne dveře. Mira nečekala tak silné údery a tak není divu, že zavrávorá a vzpamatuje se až na zemi. Co to sakra mělo znamenat? Je natolik šokována něčím tak naprosto nepochopitelným a zvráceným, že nedokáže uronit ani jednu jedinou slzu. Co má tohle sakra znamenat?! Když se Mira zpětně ohlédne, nejspíš by řekla, že právě toto byl okamžik, který zrodil onu silnou a nezlomnou ženu, kterou zná celá Illéa. Čekalo ji ještě mnoho drsných zkoušek o kterých neměla tušení a čas plynul tak zoufale pomalu, že si pohrávala s myšlenkou, že smrt je vlastně lehká jako peříčko. Jak se ukázalo, po prvním týdnu zůstalo v Selekci jen patnáct dívek. Není jisté, jestli se i jejich první setkání s Jacobem odehrávala v podobném duchu. Každopádně alespoň už nebyly zamčené pod zámkem dvacet čtyři hodin denně. Neustále zůstávaly pod dohledem dvou strážných, kdyby je snad napadly nějaké hlouposti, ale Mira byla šťastná, že měla volný přístup do hudební místnosti, kde jí dělal společnost nádherný klavír. Nejdražší nástroj, na který si kdy mohla zahrát.
V melodiích, které hrála ventilovala veškerou svou bolest a strach o matku. Hrála melodie, které vyprávěly příběhy o pomlácených dívkách ze Selekce, o teroru, který jim přichystala královna Atilla, jejíž zálibou bylo tahat je za vlasy tak silně, že jí zůstávaly mezi prsty celé chomáče. Nebyl to nikdo jiný, než právě Atilla, kdo se ochotně ujmul hodin etikety, tance a konverzace. Se sadistickou důsledností učila selekčnice jak se mají chovat, pohybovat, dokonce i co si myslet. Není nutné rozebírat, že jakmile některá z účastnic nenaplňovala její představy o dokonalé princezně, hodné jejího skvělého synáčka, trestala je dost brutálním způsobem. Výprasky rákoskou, facky, jehly pod nehty, polévání studenou vodou, to všechno byly její cenné nástroje pro trestání těchto ubožaček. Mira na vlastní kůži pocítila královnin hněv mnohokrát. Přesto však zůstala odhodlaná dotáhnout tuhle trnitou cestu až do zdárného konce.
Jednoho dne, opět v doprovodu strážných hrála na klavír. Myšlenkami zůstávala u dívky jménem Christie, která skončila v žaláři, neboť se na fotkách s princem málo usmívala, dokonce si dovolila se v televizním vysílání rozplakat! Atilla ani Jacob by nikdy nedopustili, aby na tvářích účastnic zůstávaly viditelné stopy po mučení. Ale pod jejich šaty se nacházely celé mapy utrpení. Běda jestli si některá z dívek dovolila kulhat, nebo zasyknout, pokud jim komorná utahovala korzet. Pod drahými látkami se ukrývala tajemství bezesných nocí, cigaret hašených o mladou kůži, otevřené rány, které se už nikdy zcela nezhojí... Bylo toho mnohem víc. Mira hrála a hrála a tak si ani nepovšimla, že ve dveřích stojí největší tyran a sadistická zrůda osobně. Jacob. Jakmile ho spatřila, přestala hrát. Pomyslela si, že ji nespíš přišel potrestat za to, že dělá příliš velký rámus. Místo toho on však pouze pokyne, ať pokračuje ve hře. I na strážných, kteří byli zvyklí na ledacos bylo poznat, že jim napětí, které visí ve vzduchu není pranic příjemné. Mira hrála rychlou melodii, s gradujícím napětím, jako by snad chtěla dusnou atmoféru ještě podpořit. Nebo se mělo jednat o zoufalé volání o pomoc? Jacob se pomalými kroky přiblížil až k Miře, posadil se vedle ní a řekl větu, kterou nikdy nezapomene.
"Když hraješ, mám dojem, že alespoň něco cítím."
Není divu, že v podání chladnokrevného psychopata, který v životě nikoho nepochválil, ani nikomu neřekl nic milého, je tohle natolik silná věta, že ji můžeme téměř přirovnat k vyznání lásky. Ještě téhož dne Jacob vyhlásí Elitu pouze o pěti dívkách. Uvězněná Christie není mezi vyvolenými ale ani tak se nedostane okamžitě na svobodu. Je zapomenuta v žaláři po dobu dvou týdnů. Co je děsivější? Představa, že nebohou dívku nechal Jacob záměrně uvězněnou, nebo předpoklad toho, že jakmile sešla z očí, sešla z mysli a naprosto zapomněl na její existenci? A co když mu prostě nestála za tu námahu, aby vydal rozkaz ohledně jejího propuštění? Mysl šílence je zkrátka nevyzpytatelná a těžko pochopitelná. Selekce tak pomalu spěje ke "zdárnému" konci. Mira se stává královnou a zbylé čtyři dívky, které byly propuštěny si pořádně oddechly. Finanční příspěvky pro rodinu Miry byly téměř pohádkové. Není jisté, jestli to nařídil sám Jacob, protože jej naše novopečená výherkyně okouzlila svou nezlomností a odvahou, nebo jestli se tak stalo kvůli soucitu zaměstnanců královny, kteří měli na starosti účetnictví. Výsledkem je, že Mira našla útěchu v tom, že je postaráno o její matku, byť neměla dovoleno ji vidět. Dostala se k těm nejlepším lékařům a podstoupila důslednou léčbu. O rok později se k Miře doneslo, že je z nejhoršího venku a začala se uzdravovat. Aby snad radosti nebylo málo, narodí se královskému páru chlapec. Mira se tak v osmnácti letech stává maminkou malého Neala. Vedle mateřských povinností je ještě velmi zaneprázdněná získáváním spojenců mezi zaměstnanci paláce. Někteří jsou zhrozeni sadismem mladého krále Jacoba. Jiní jsou podobní duševní mrzáci jako on. Mira prokáže nebývalý čuch na lidi. Vytvoří si tak vlastní malé impérium vlivu, díky němuž získává zprávy o své rodině, ba dokonce se jí podaří spojit s rebely. Věřte nebo ne, i oni mají své lidi v paláci. Znamená to celkem zásadní průlom a změnu ve hře. Rebelové s podporou rodu Illéa a naštvaných občanů plánují útok na palác. Avšak teprve ve spolupráci s královnou Mirou, která se nebojí za zády svého manžela a jeho všetečné tchyně páchat dobro a připravit půdu pro revoluci se začíná dařit plány osnované dlouhé měsíce pomaličku proměňovat v realitu.
Naštěstí pro Miru, Atilla pomaličku ztrácí své síly, neboť se musí vypořádat s nemocí, která ji připravuje o její vitalitu a chuť páchat zvěrstva. Pouhý rok od narození Neala, kterého neustále soudila a kontrolovala, odjíždí na ozdravný pobyt. Luxusní klinika na jihu země se tak stane poslední zastávkou proslulé "krvavé královny". Nebyl to nikdo jiný, než právě Mira, kdo pomocí manipulace dosáhl toho, aby bylo o Atillu patřičně "postaráno". Jacob zuří a ještě více přitvrdí v pátrání po rebelech a týranizovaní každého, u koho pojme jen zrnko podezření, že mu chce ublížit. Vzhledem k jeho krutosti, stihomamu a ztráty posledního zbytku zdravého rozumu získává jeho přezdívka "šílený král" nový rozměr. Nepokoje dosahují vrcholu a občanská válka je na spadnutí. Mira si je vědoma toho, že musí ochránit malého Neala a také jeho sestřičku Melanie, která je teprve na cestě a narodí se dva roky po svém bratrovi.
Melanie jsou tři roky a Neal je pětiletý chlapec, když dochází k brutálnímu útoku na palác ve jménu revoluce. Děti naštěstí nejsou přítomny, neboť je jejich matka poslala do bezpečí. Sice s rebely úzce spolupracovala v předchozích letech, ba co víc, mnoha jejich přátelům a rodinám zachránila život, avšak nemohla si stále být jistá výsledkem této zuřivé bitvy. Lidé z rodu Illéa se nyní již zcela otevřeně vymezují vůči monarchii a dávají najevo sympatie s rebelským hnutím. Jeho hlavní představitelé a také pravnuci a pravnučky kontroverzního Marida Illéa tak obsadí s podporou svých žoldáků trunní sál, kde na ně čeká sám král Jacob. Odmítal opustit trůn a schovávat se v úkrytu, jako nějaká krysa. V jeho očích byste jen těžko hledali strach, lítost nad svými skutky, nebo starost o svou "milovanou" královnu. Ničeho podobného nebyl nikdy schopen. Navzdory tomu, že byl v obklíčení a rebelové měli několikanásobnou převahu, seděl na svém trůnu a promlouval k nim klidným a silným hlasem. Nebál se smrti, chtěl si jen naposledy vychutnat pocit moci a sílu své děsivé aury. Přísahal, že jeho přízrak bude své vrahy pronásledovat dokud se nepomstí. Sliboval, že se jej nezbaví ani po smrti. Proklínal každého člověka v trůnním sále s tak ledovým klidem, až to působilo nepřirozeně. Sám poté vyzval, ať před něj předstoupí ten nejodvážnější z rodu Illéa, a připraví jej o život. Spokojeně se ušklíbl, když si všiml strachu v očích Maridových pravnoučat. Nastalo ticho, které by se dalo krájet. Je jisté, že ještě dnes král zemře, ale náhle to vypadá, že se na smrt vlastně těší a plánuje stáhnout do horoucích pekel i všechny přítomné.
Náhle do ztichlé místnosti vstoupí sebevědomým krokem současná královna. Míří rovnou ke svému manželovi, který jí věnuje svá poslední slova.
"Jak oddanou manželku mám, která se mnou zůstane i ve smrti."
Nebyli to rebelové, ani lidé z rodu Illéa. Teprve Mira se chopí dýky a s přesností chirurga ji zabodne králi do hrdla. V jeho očích se poprvé v životě zračí šok, a zároveň pochopení. Celou dobu si hřál na prsou hada. Myslel si, že se mu povedlo zlomit jejího ducha, ale díky němu se stala ještě silnější než kdy předtím. Jak dlouho čekala na tento okamžik? To ona byla za každou sabotáží, útěkem vězňů a únikem informací? O pár vteřin později však šíleného krále tyto myšlenky pranic netrápily. Utonul ve vlastní krvi a vydal se na cestu do věčného zatracení. Oficiální verze známá království Illéa je ta, že rebelové ukončili život tyranského krále, avšak ušetřili královnu a její děti, protože přece nejsou netvoři a bylo více než zřejmé, jak moc soužitím s Jacobem tato nebohá rodina trpěla. Následně proběhlo vyjednávání se zástupci rodu Illéa, kteří jako správní podporovatelé monarchie dohlédli na různé reformy a změny zákonů, aby se v budoucnosti vyhli podobně temnému období. Královna navíc zcela uznává jejich nárok na trůn a přislíbila, že korunní princ Neal ve své dospělosti pojme za manželku dívku s příjmením Illéa. Když však Neal dosáhne věku osmnácti let, naprosto odmítá svatbu s kteroukoliv z dívek, které mu jsou představovány a se kterými je doslova nucen trávit svůj čas. Mira si nepřeje svého syna do ničeho nutit, ale velmi dobře ví, že pokud poruší dohodu a nikdo i Illeovců se k trůnu ani nepřiblíží, rozpoutá to další sváry a opět tu bude zlá krev. Nealova sestra Melanie na matku také apeluje, že přece nemůže dopustit, aby její děti byly nešťastné a živořily ve sňatku z rozumu. Však ať si vzpomene, jak se ona sama trápila, když se stala manželkou Jacoba. Mira samozřejmě zjihne a podaří se jí napjatou situaci uklidnit s tím, že její syn zkrátka potřebuje více času, aby své potenciální nevěsty lépe poznal. Navíc se prý poctivě připravuje na to, co to znamená stát se králem a aktuálně se více soustředí na studia.
Další dva roky plynuly chvílemi poklidně, jindy zase v podivném napětí. Náhle však přišel zdánlivě spásný nápad, který by mohl vše vyřešit. Uspořádání Selekce! Šuškalo se o tom v celé zemi, že sice sňatek Neala z dívkou z Illéa pokrevní linie by byl jistě velice zajímavým nápadem, ale každý, kdo si pamatuje předchozí Selekci jistě uzná, že to je mnohem lepší podívaná! Královna hlas lidu vnímala velmi intenzivně. Od té doby, co se Neal jasně vyjádřil, že si žádnou mocichtivou rádobyprinceznu s jménem Illéa nemíní vzít, přemýšlela královna o Selekci, jako o možné variantě. Je to tradice a dodržování tradic je vždy dobrá cesta, jak zajistit mír a prosperitu země. Není divu, že vzhledem ke kontroverznosti posledního ročníku a Nealovu otálení s ženěním se ozývalo stále více a více hlasů, které by tuto variantu uvítaly. Když Mira přednesla svému synovi tento skvělý kompromis, netvářil se příliš nadšeně. Rozpačitě ukončil nepříjemný rozhovor a když se o tomto nápadu dozvěděla Melanie, způsobila pěkné pozdvižení. Křičela, nadávala a vztekle za sebou práskla dveřmi. Mira se v tu chvíli cítila jako naprosto příšerná matka, která své děti tyranizuje a nutí do něčeho strašlivého. Však má stále živě v paměti, jak moc se Selekce dokáže zvrtnout. Nicméně nakonec Neal svolí a tak jednoho dne během živého vysílání oba dva svému národu oznámí, že Selekce nakonec skutečně bude.
A jak to všechno dopadlo? Královna, která byla po celou dobu velice zaneprázdněná politickými vyjednáváními a v neposlední řadě skandály souvisejícími s pravdou o Atille a Jacobovi, která jaksi "omylem" unikla na veřejnost, ani se nenadála a bylo po Selekci. Podivovala se, proč to vzalo vcelku rychlý konec, ale důležité je přece aby byl její syn šťastný. Avšak krve by se v ní nedořezal, když jí Neal, Melanie a výherkyně Selekce lady Dianna oznámili, že je vše jinak.
Mira musela čelit té nejkrutější pravdě a sice, že Melanie je těhotná a otcem není nikdo jiný, než sám Neal. Jestliže o sobě někdy Mira jakožto o správné matce pochybovala, bylo to právě teď. Jak mohla být tak slepá a dávno si toho nevšimnout? Ti dva k sobě měli vždycky blízko, ale že to přenoslo únosnou mez, to by ji nenapadlo ani v nejdivočejších snech. Nicméně svou rodinu i navzdory mnohým nedokonalostem miluje a udělá vše, co je v jejích silách, aby toto tajemství ochránila před veřejností. Mohlo by to znamenat konec křehkého míru a nebezpečí pro osoby jejímu srdci nejbližší.