Zachari Rodriguez
Provincie : Dominica
Vzdělání : základní, vojenský výcvik
Povolání : voják
Stav : svobodný
Datum narození : 6. 6. / blíženec
Věk : 23
Výška : 186
Váha : 81
Barva očí : zelenomodrá
Barva vlasů : hnědá
Zájmy : zahradničení, fotografování, uklízení, plavání, četba
Dovednosti : zacházení se zbraní, španělština, kurz přežití v divočině, kurz první pomoci
Zdravotní stav : alergie na jahody
FC : Daniel Illescas
Na Zacharim jsou nevýraznější jeho oči, které ostře kontrastují s jeho snědou pokožkou a tmavými vlasy. I když je vysoký, nemá tendence se hrbit a naopak vždy stojí rovně jako pravítko. Obvykle je jako ze škatulky a současně nikdy neopomene použít nějakou příjemně vonící kolínskou. Rád o sebe pečuje a taky to jde poznat. Co už tak rád neukazuje, jsou jizvy, které zdobí jeho tělo na různých místech, stejně jako i tetování, kterými se jizvy snaží zakrýt. Jeho levé ucho rovněž příležitostně zdobí naušnice a kdo se dívá dostatečně pozorně, tak může zahlédnout i piercing jazyka.
Na první pohled...
Charakter
Zachariho osobnost je poněkud těžké specifikovat. Dá se říci, že jeho život se dělí na období před armádou a období v armádě. Od dětství si v srdci nesl nechuť a nenávist ke světu, kvůli tomu, jak s ním bylo zacházeno. Vyrůstat bez toho, aby poznal lásku, jej do značné míry poznamenalo, ale o to víc se na něm podepsalo chování matky. U nevlastního otce to ani tolik nevadilo, nebyl jediný kluk ze sousedství, které jejich táta bije. Žili ve čtvrti, kde se to snad až čekalo. Chování matky bylo ale něco jiného a díky tomu si vybudoval nedůvěru a zčásti i jistý odpor k ženám. Pohlaví, kterému se jednoduše nedá věřit a to se mu potvrdilo mnohdy i na ulici, kde už žil sám za sebe. Jeho nejistota ve společnosti něžného pohlaví nevymizela ani v jeho třiadvaceti letech. V jejich přítomnosti se necítí dobře, a pokud se mu žena skutečně nezamlouvá, tak dokáže být jako skutečná osina v zadku. Je to ale spíše předběžný způsob obrany. Raději vztyčí nepřátelskou hradbu dříve, než by se útočník dostal do jeho těsné blízkosti. Naopak, co se týče mužské společnosti, bývá otevřenější a i přátelštější. Neznamená to ale, že by se nedokázal dobře přetvařovat. Když je to nutné, dokáže vyjít s každým, zkrátka si nasadí masku, která je zrovna potřebná, aby dostatečně dobře zapůsobil. Na přátelství ale obecně nevěří. Lidé nic nedělají jen tak a každá služba má svou cenu. I proto nikdy nepřijímá cizí pomoc, raději se spoléhá jen a pouze na sebe, protože ví, že tehdy může zklamat sám sebe jedině on.
Je zvyklý brát si, když je to možné a nikdy si nestěžuje. Prostě jen dělá, co je nutné a dělal to tak vždy. Na ulici se musel naučit ohánět, být upovídaný, když bylo třeba, nebo zase mlčet jako hrob, když se po něm požadovalo ticho. Jeho morální hodnoty v době života na kraji společnosti byly notně posunuté. Na řád nevěřil, největší moc měly peníze, drogy a sex a i s tímto přístupem vstoupil do armády.Až zde se konečně mohla projevit od přírody vrozená pečlivost a snaha o dokonalost. Je to puntičkář, dbá na to, aby jeho oblečení bylo vždy bez poskvrnky stejně jako jeho vzhled. Od konečků prstů až po špičky bot musí být vše dokonalé. Mnozí by mohli říci, že je narcis, ale pravdou je, že si tímto snaží dokázat jediné. Že i když pochází z tak nízkých poměrů, tak dovede vypadat stejně slušně a upraveně jako kdokoli z lepší rodiny. V armádě se toho změnilo mnoho, jeho mluva, jeho vystupování. Už nebylo důležité, kým byl před tím, nyní mohl být kýmkoli, kým jen chtěl a on si zvolil podobu gentlemana. Muže, který je čestný a dodržuje pravidla.
Život, který byl dříve tak chaotický a tak nic neříkající dostal konečně potřebné tvary, jeho život získal smysl a on si již nedovede představit, že by žil nějak jinak.I přes nový začátek v něm ale stará osobnost zůstala, což bylo někdy dost patrné. Některé jeho zvyky, tetování a pak i jizvy a různé stopy po zranění, nebo naopak jeho znalost ohledně věcí, o kterých by jinak neměli ostatní ani ponětí. Někdy se zase do jinak klidného hlasu vkrade silný přízvuk, nebo dost sprostý výraz.Obvykle si udržuje odstup a hledí si svého, dbá na to, jak působí na ostatní, ačkoli dokáže být mnohdy i neohrabaný. Na to, jak pořádný, slušný a klidný dokáže být, tak zvládne někdy předvést i svou zčásti urýpanou a cynickou stránku, kdy na vás najde i tu sebemenší chybičku. Obvykle si to nechá pro sebe, ale když požije alkohol, je jeho jazyk mnohdy rychlejší než mozek a pak musí horkotěžko napravovat spáchané průšvihy. I proto se alkoholu a omamným látkám spíše vyhýbá. To, co jej ale doopravdy baví je fotografování. Možnost zachytit prchavou krásu okamžiku navěky, je pro něj více než okouzlující, stejně jako příležitost, kdy se může procházet parkem, nebo přímo když se může sám postarat o malý plácek na zahradě.
Minulost
Zachariho narození nebylo ničím jiným než nechtěným následkem jedné letní noci v zámeckých zahradách, kdy se jeden z hostů pod vlivem alkoholu a uvolněné atmosféry spustil z obyčejnou služebnou. Jediným svědkem jejich aktu byl měsíc a i ten se později ztratil za mraky. Host odjel a po noci, kterou služebné měl připomínat jen příjemný a vzrušující zážitek, jí zbylo dítě muže, jehož jméno ani neznala, a který o existenci dítěte nemohl mít ani potuchy. Kvůli svému přečinu přišla o práci a byla nucena se s ostudou vrátit domů za zklamanými rodiči, kteří udělali to jediné, co se jim v takovéto situaci zdálo nejmoudřejší. Provdali svou dceru za prvního muže, který si o ni řekl dřív, než se mohlo odhalit, že je jejich nezdárná dcera těhotná a ani neví s kým. Ne, že by tolik v této provincii záleželo na něčí pověsti, ale přeci jen patřili mezi tu celkem lepší vrstvu obchodníků a představa, že se jejich partneři dozvědí, že jejich dcera, do které vložili tolik peněz, úsilí a snů tak ponižujícím způsobem zklamala, byla nepředstavitelná a hlavně by mohla poškodit jejich samotný obchod. Vždyť skončila jako každá druhá holka ze sousedství. Zbouchnutá a nechtěná. Jejich dcera byla špatná investice, které bylo třeba se co nejdříve zbavit.
Zachari se tedy narodil do bohem požehnaného manželství, které ani v nejmenším nebylo šťastné. Nevlastní otec byl hrubián a opilec, který se namočil do každé špatnosti a ani doma nešel pro ránu daleko. Odmalička byl svědkem toho, jak je jeho matka při nejlepším bita jako žito a ani on nebyl mnohdy rány ušetřen, alespoň ze strany otce. Přesto, kdyby si měl vybrat kterého z rodičů má raději, vybral by si otce a ne vlastní matku. Důvod byl jednoduchý. Otec byl naštvaný na každého a byl násilnický vůči všem a to obvykle jen, když se opil, což bylo bezmála každý druhý den. Matka však byla zlá jen vůči němu. Ačkoli měl ještě dvě mladší sestry a bratra, cítil se vždy jako ten odstrkovaný, jako ten, co provedl něco, co mu matka nemůže odpustit. Možná kdyby věděl proč? Stejně by to nedokázal pochopit, nemohl přeci za to, že se narodil, ale to jeho matka neuznávala. Podle ní jí Zachari zkazil život, a tak se k němu i po zásluze chovala. Nikdy mu nevěnovala hezké slovo, nikdy jej neobjala, nikdy se o něj pořádně nestarala. Bila ho a neodpouštěla mu věci, za které ostatní sourozenci nebyli ani pokáráni. Nejhorší na tom všem ale bylo, že chování, které sourozenci viděli u matky, brzo začali na bratra aplikovat také. Zachari se stal nejslabším článkem rodiny, až se ve svých třinácti letech rozhodl pro tu nejjednodušší možnost. Utekl a velkoměsto jej pohltilo jako bezpočet dalších starších či mladších dětí. Byl zvyklý starat se sám o sebe, ale i tak to na ulici bylo tvrdé. Člověk nikdy nemohl tušit, komu může a komu nemůže věřit a pro vytáhlého kluka, který zrovna neoplýval svaly a působil krapet neduživě, byla ulice ne zrovna tím nejvhodnějším místem k životu. Jeho jediným štěstím bylo, že nebyl hloupý a dokázal si přivydělat nejrůznějšími činnostmi od drobných krádeží přes předávání vzkazů, až po přepravu například drog z místa na místo.
Začátky byly těžké, ale postupně životu na ulici přivykl a smířil se s tím, jak svět vlastně funguje. Poctivou prací se neuživí. Že násilí se utéct nedá a to, že je ještě dítě, že na to už nikdo nehraje. Každý šel sám za sebe a ani on nebyl jiný. Problém nastal, když se jeho čtvrť stala hlídanější než obvykle a mnoho jeho známých bylo pozatýkáno. Přišel takřka o živobytí a pevnou půdu pod nohama a nebyl sám. Aby se vyhnul chycení, tak se přesunul do druhé a mnohem horší části města, kde ale panovaly jiné poměry a on neměl potřebnou důvěru. Normální práci sehnat kvůli chybějícímu vzdělání nedokázal, občasná výpomoc ve skladu mu příliš peněz nezajistila a krást se nevyplácelo kvůli nebezpečí již zavedených gangů a zaplétat se s rebely? Po takovém životě netoužil už vůbec. Moc dobře si pamatoval, jak dopadl jeho kamarád, když pokazil přidělený úkol. Sem tam pro ně sice vykonal jistou službičku, ale to bylo tak vše. V dosti smutném životě, se na něj ale přeci jen nakonec usmálo štěstí a to v podobě chybného sebrání na ulici. V Havaně, jak mnozí rádi vtipkují, vypadá všechna verbež stejně a Zachari velmi připomínal mladíka, který se přihlásil do armády, ale nedorazil jako spousta jiných.
Nakonec bylo jedno, jestli je to ten mladík nebo Zachari, kvóty se plnit musí a Zachari žádný odpor proti nastoupení do armády neprojevoval. Ležet na dlažbě a hladovět nebo ležet ve smrduté kasárně a dostat najíst? Odpověď by byla jasnější i sebevětšímu bláznovi. Až od toho dne, dne, kdy opustil vše, co do té doby znal, se cítil konečně svobodný a i šťastný. Armáda mu dala to, po čem toužil. Řád, domov, disciplínu a taky přátele, u kterých nebude hrozit, že mu vrazí kudlu do zad. Momentálně je tak spokojený tam, kde je. Pracuje tam, kam ho pošlou, plní rozkazy a nemusí se bát o to, co přinese zítřek. Ovšem stále je tu ta malichernost, která se týká peněz a celkově platu. Až do smrti se rozhodně nechce promenádovat v uniformě a výše platu se odvíjí od povýšení, které na něj s největší pravděpodobností rozhodně nečeká. Selekce, ať už je to tak či onak, je ovšem možností, jak se dostat k penězům a současně tak možná vážně dosáhnout snu, který má podobu malého domku se zahrádkou a vlastním ateliérem.
