Bylo tam pár dalších mladších kluků z ulic, které znal. Víc tam však potkal už starších mladíků či můžu, kteří ho rychle zaučili v jejich umění. V šacování a kradení. Jeho si však vybrali na něco jiného, měl jim na mostě, mezitím co se tvářil jako pouliční umělec jako vždy, předávat balíčky. První ani nevěděl co v těch předávkách je, věděl jen že mu to vydělává víc než dost na to uživit své bratry a vnitřně mrtvou matku. Později však, když už mu dost věřili, pověděli co předává. Drogy. Tvrdé a nejlepší na trhu, každý si snad může představit co v nich bylo. Překvapivě mu to však bylo poněkud jedno. Šel jenom po penězích, které mu to dalo. Věděl že se mohl vrátit domů a dát bratrům co jíst, co obléct, teplou vodu a dokonce i menší dárek jednou za čas. Po roce už byl právoplatným členem. Ne každý klučina, kterého na začátku potkal to dokázal, přežít tam tak dlouho, vlastně jich bylo dost málo, co přežili, možná tři z dvaceti. Když oslavil sedmnáctiny, zasloužil si i přezdívku, bílý malíř. Dokázal to však stále držet před svými bratry v tajnosti. Tvrdil že byl prostě až moc úspěšný a jeho obrazy se líbily. Takhle to šlo až do tohoto roku, v gangu šplhal stále výš a pěstoval si své jméno co to jen šlo. V osmnácti pak vzal své bratry pryč od matky a do lepší ulice. Zamiloval se přitom do dívky, které měla stánek vedle něj. Ona se zamilovala do něj také. Plánoval si jí vzít, jenže mu to překazilo oznámení. První neměl ani v plánu nad tím uvažovat, pak to ale probírali s kluky a ti mu všichni pověděli ať to zkusí. Letěly z toho peníze, mohlo jej to proslavit v kreslení a kdyby vyhrál korunu, dostal by se na vrchol a je s ním. Vždycky mohl mít milenku k dobru, proto dopis vyplnil a poslal do paláce. Nečekal že by jej však vybrali, nahlas o sobě vše a ten dopis nechal napsat právě jeho dívkou.