Natanael Téo Romeiro
Země : Portugalsko
Vzdělání : Vysokoškolské
Povolání : Velvyslanec
Stav : Nezadaný
Datum narození : 24.3. / beran
Věk : 28
Výška : 186
Váha : 81
Barva očí : Zelená
Barva vlasů : Tmavě hnědá
Zájmy : Adrenalin, extrémní sporty (zvláště zimní), práce v dílně, elektrická kytara, koně, politika
Dovednosti: Jazyky – španělština, angličtina, turečtina; kutilský kurz; diplomacie – vojenská politika a mezinárodní obchod
Zdravotní stav : Dobrý, prodělal operaci očí
FC : Michael Yerger
Na první pohled...
Jakožto velvyslanec Portugalského království se pohybuje ve vyšších vrstvách a je to na jeho vystupování i stylu oblékání nepochybně znát. V pracovních dnech ho nemůžete zastihnout jinak než slušně oděného, napřímeného a s přívětivým úsměvem na rtech. V soukromí si však rád dopřává pohodlí a oprošťuje se od rutinních, byť milovaných povinností kdejakou formou zábavy. Tyto momenty tráví ve volnějším stylu, nosí neformální oblečení a soustředí se především na zážitky a požitek z nich. Pomineme-li však okolnosti, se svojí slušnou výškou, širokými rameny a charismatickou, živou energií přitahuje zraky všech, jež mají to štěstí se ocitnout v jeho blízkosti. Na okolní svět působí výrazně, obvykle zanechává dojem přátelské osoby s jasně vymezenými cíli a zdravým sebevědomím. Sálá z něj elán a motivace k práci i životu jako takovému. Stačí jeden podmanivý, hluboký pohled jeho zelených očí, k tomu vstřícný úsměv, a člověk snadno zapomene na vlastní trápení. I pro dočista cizí osoby je však patrné, že za rouchem pozitivní energie se skrývá i špetka tajemna, která tiše vybízí chtít ho poznat blíž a pochopit, co je pod povrchem. Jeho pohyby jsou svěží a rázné, vzbuzují až určitou formu autority, přestože v jeho žilách nekoluje žádná královská krev. Každý, kdo se s ním střetne v tu méně vhodnou chvíli však rychle pozná, jak se jeho energická povaha umí projevit i v rámci konfliktů. A že v té době není radno si s ním zahrávat.
Charakter
Nejvýraznějším povahovým rysem bude u Téa zřejmě vášnivost. Do všeho, co dělá jde naplno a dává do toho část své duše. Není proto divu, že těžko snáší, když něco neklapne podle jeho představ. Špatnou snášenlivost proher zdědil po otci, který si stejně jako jeho mladší verze neuměl přiznat porážku a neúnavně pokračoval kupředu nezávisle na kritičnosti situace. I tento mladý muž je velmi odhodlaného charakteru, ke kterému se navíc připojil výrazný temperament patrně někde z matčiny linie. Jeho energické vystupování není snadné přehlédnout, protože je to alfa omegou jeho osobnosti. Do všeho potřebuje vidět a pořád musí něco dělat, něco se kolem něj dít. I proto je pro něj obzvlášť těžké zůstat sedět na zadku a vyčkávat, až věci zařídí někdo jiný, nebo se prostě napraví časem. Toto je mu proti srsti, takže se do toho raději zapojí sám a pokusí se s tím něco dělat, byť to třeba není zcela v jeho kompetencích. Na druhou stranu dokáže uznat, když už jde něco těžko za jeho hranice chápání, a to si o tom nejprve něco zjistí, rychle se v oboru poučí, než se začne angažovat, aby nevypadal jako úplný hlupák. Nemá v lásce, když je jeho ego raněné, no, kdo by taky měl, že. Je to nekuřák, ale v pětadvaceti začal bagovat. S alkoholem jsou taky kamarádi, ale už to zdaleka není, co to bývalo.
Dalším důležitým poznatkem o jeho osobnosti je jistě fakt, že díky svému zápalu má nadšení pro věc. Dokáže poukazovat na pozitivní stránky života i v okamžicích, které nejsou tak docela veselé, a raduje se docela z maličkostí. Rád si života užívá plnými doušky, a že to jsou doušky ohromné. Souvisí s tím i jeho závislost na adrenalinu, kdy vyhledává vzrušující a klidně až nebezpečné situace, jen aby naplnil svoji tužbu. Zbožňuje extrémní sporty všech forem a nikdy neucouvne ze sázky nebo smluveného dobrodružství. Bohužel je pro něj velmi těžké usoudit, kdy jsou situace natolik extrémní, že by bylo lepší se jim vyvarovat. I proto se občas staví do nevýhodné pozice. Zkrátka ve svém životě potřebuje změny, vyžaduje dostatečný přísun zážitků a nesouhlasí se sedavým způsobem života. Přesto všechno se v politice pohybuje v bezpečnostním sektoru, kde se mu paradoxně skvěle daří hledat možná rizika a zdroje hrozeb. Na domácí půdě se podílí na činnostech v rámci obranné a bezpečnostní politiky země a angažuje se i do hospodářských procesů. Ačkoliv není osobou, které by v životě stačila rutina a nedokáže svůj život zasvětit pouze jedinému zájmu, současné poslání portugalského velvyslance ho více než uspokojuje a pomáhá mu udržet si nějaký jednotný směr. Minimálně v tom pracovním životě. Je spokojený, že svoje vědomosti a schopnosti může uplatnit i při mezinárodních jednáních.
Vzhledem k jeho průbojnosti a charisma není divu, že se ve společnosti pohybovat rozhodně umí. Přestože z otcovy strany v rodině žádné vážené osoby nemá, jeho matka vyrůstala v bohaté rodině a naučila ho vybranému chování. Tedy v určitých mezích, přestože umí vystupovat jako gentleman, je to živel, který není tak snadné zkrotit a ani jedna, dvě rány rákoskou ho nezastaví. Jedná se o podnikavý typ člověka, který doslova zbožňuje obchody a plánování. Zřejmě na to moc nepůsobí, protože se do věcí rád hrne po hlavě, ale jak sám rád říkává, některé věci je potřeba pečlivě plánovat. To se ovšem jedná především o pracovní záležitosti a potažmo věci, na jejichž výsledku mu hodně záleží.
Má v sobě oheň, který pohání každou jeho činnost. Občas se však utrhne ze řetězu a může vzniknout požár, jenž popálí vše v jeho blízkosti. Tento oheň, šířící se při gradujícím konfliktu, se po vyhasnutí mění v led, chladný a lhostejný, odměřený a nepřístupný, naprosto se lišící od osoby, kterou je běžně. Přesně touto formou bychom mohli popsat jeho chování v případě hádek a jiných vyhrocených sporů. Vydrží dost, ale jakmile nádrž přeteče, vybouchne a není cesty zpět. Potom je velice složité vybudovat si k němu cestičku. Jakmile žár opadne, uklidní se a jeho city ochladnou. Většinou se k lidem obrátí zády a svá břemena si nechá pro sebe, ztratí zájem a nedává průchod vlastním pocitům. Nechce, aby okolí poznalo, co ho sužuje. Celkově nerad projevuje vlastní pocity, tedy ty negativní. Později se však obloha zase vyjasní a všechno se vrátí ke starému, tehdy můžou dorazit i výčitky, se kterými není snadné vyjít. Lze ho považovat za žárlivého, i když to nerad přiznává a sám často mění priority, těžko snáší, když onou prioritou přestane být on. Navíc co je jeho, na to se nesahá.
Minulost
Počátky jeho zrození sahají k Leonelovi Romeiro, jeho otci, který dlouhé roky pracoval pro portugalskou královskou rodinu jakožto elitní voják a strážce. Po zhrzené lásce dal šanci vztahu s tamní političkou Antineou, se kterou se nakonec usadil a měl s ní svého prvního potomka – Natanaela Téa. Ten se později dočkal i mladší sestřičky jménem Luciana Eva, jež byla jen o tři roky mladší než její bratr. Dětství měli sourozenci poměrně klidné a veselé, vzájemná sourozenecká nenávist se s postupem let měnila v silné pouto. Rodiče je vychovávali pevnou, avšak spravedlivou rukou. Nečinili se mezi nimi rozdíly, byť na Téa byl ze strany otce kladen větší důraz na kázeň a řád. Aby taky ne, když to bylo živé a hravé dítě, které se nebálo kdejakých lumpáren. Maminka byla ta mírnější z rodičů, ačkoliv i ona požadovala určitou disciplínu, dovolila dětem sem tam upustit trochu páry. V pozdějších časech však ona sama začala upouštět poněkud příliš, rodičovství pro ni přestávalo být prioritou, nepomáhaly tomu ani rostoucí rozpory s manželem. Nakonec od rodiny odešla, když bylo Téovi osmnáct let. Chlapec rostl jako z vody, ve škole byl šikovný a oblíbený díky své akční povaze, a přestože ho potíže na domácí půdě neminuly, zvládal se s nimi poprat o poznání lépe než jeho mladší sourozenec. Luciana se tou dobou výrazně uzavřela do sebe, a přestože se neustále snažila obklopovat lidmi, k tělu si pustila skutečně jen málokoho. V těch časech jí byl velikou oporou a dodnes spolu mají kladný vztah, přestože už vedou každý vlastní život, on je diplomatem a často cestuje, ona se vdala a bydlí v jiné zemi. Trochu jej mrzí, že spolu tak ztratili kontakt, ale pořád se snaží být tu pro ni kdykoliv je potřeba. Stejně jako pro všechny své blízké, kterým chce být v případě krizí oporou.
To se mu jednou bohužel nepoštěstilo, když jeho blízký kamarád spáchal sebevraždu a on neviděl, nebo možná ignoroval varovné signály. Bylo to ještě na vysoké, chvíli po tom, co prodělal operaci očí, aby už nemusel nosit kontaktní čočky. Jeho, zdánlivě vždy energický, kamarád trpěl bipolární poruchou, a po tom co mu zemřel otec na tom byl psychicky špatně. Téo to patrně odmítal vidět, nebo byl možná příliš fixovaný na kamarádův falešný elán. Každopádně jej nepodpořil, když to bylo nezbytné, ba o tom snad dokonce i žertoval, a dodnes této skutečnosti těžce lituje.
Podobnou lítost cítí i k incidentu, který se stal pár let na to. Nešlo naštěstí o nic tak kritického, ovšem svojí zbrklostí zavinil zlomeninu nohy jedné dívce, když ji i po opakovaném odmítání přesvědčil, aby sedla k němu na motorku a potom, pod vlivem alkoholu, nevytočil zatáčku. Jeho to stálo otřes mozku a několik pohmožděnin. Od té doby už na žádnou motorku nesedl a alkoholu za volantem se obecně vyhýbá. Dá se tvrdit, že se z těchto situací částečně poučil, avšak stále v něm zůstala neukojitelná touha po adrenalinu, po určitém porušování pravidel a vrhání se do neznáma. Přestože tvrdí, že se nemůže nic stát a vše má pod kontrolou, v koutku duše si je vědom toho, že tato závislost není světlá stránka jeho osobnosti, ovšem není s to, aby s tím něco dělal.
Mimo tato trápení však prožívá skvělý život plný kdejakých zážitků, zaměřuje se na pozitivní stránky života, a práci, která ho baví, se věnuje s plným nasazením. Ohledně jeho milostného života lze tvrdit, že přestože se za ním ženy ohlížejí, není to žádný lamač dívčích srdcí, jak to u některých hezounků bývá. Pár už jich samozřejmě zlomil, to je asi holt jeho úděl, avšak nikdy nepotřeboval hrát nefér a běhat za několika ženami najednou. Většinou se snaží problémy řešit napřímo, a ne čekat až se to nějak vyvrbí. Vážný vztah měl zatím pouze jeden, ale sešlo z toho do tří let kvůli vzdálenosti. V současnosti se zaměřuje na sebe a svůj osobností rozvoj, a navzdory několika kostlivcům ve skříni se soustředí na to pozitivní. Nebo alespoň tak se to má ostatním jevit.