top of page

Rhena von Luxemburg

Země : Lucembursko

Vzdělání : Soukromé

Status : Princezna

Stav : Vdova

Datum narození : 18. 9. / panna

Věk : 25

Výška : 168

Váha : 52

Barva očí : Tmavě hnědá

Barva vlasů : Tmavě hnědá až černá

Zájmy : čtení, plavání, šerm, tenis, diplomacie

Dovednosti : jazyky: angličtina, lucemburština, francouzština, němčina, slovinština, maďarština, burgenlandská chorvatština, turečtina
Zdravotní stav : Občasné bolesti zad a problémy se starými jizvami

FC : Anya Chalotra

Na první pohled...

Žena s neobvyklýma očima a vonící po šeříku

Charakter

Kdysi byla uzavřená. Tichá a poslušná. Přesně jak ji vychovala její babička. Svého manžela poslouchala, ale občas se stalo, že měla nějaké výhrady. Za ty vždy zaplatila. Svůj manželský život nenáviděla první rok. Pak se to s těhotenstvím změnilo. S manželem se stali přáteli a smáli se spolu. Po jeho smrti se změnila. Kdysi uzavřená dívka, začala na rovinu říkat své názory a hádat se i s otcem. Nikdo nerozuměl, kam se poděla ta tichá holčina. Začala se zajímat o diplomacii a učila se jak na ni. Někdy ale místo diplomacie se nechá strhnout emocemi. Nejlepší vztah měla se sourozenci, hlavně s bratrem, který jí stál oporou. Svoji rodinu milovala, ale sourozenci jí byli blíž než rodiče. Po letech se stala milovnicí barevných čoček a když má tu možnost, bere fialové. Samotnou tu barvu miluje, a kdyby mohla nosí jen ji, či černou. Záleží, co se jí zrovna víc hodí. Stejně jako čoček je obrovská milovnice koček.

Minulost

Narodila se jako nejstarší ze tří sourozenců. Její rodiče ji sice milovali, ale chtěli i syna. A to se jim i o pár let povedlo. Narodil se jim syn, Rhys, který měl usednout na trůn. Rhenu to začalo mrzet, přesto si musela zvyknout. Do péče si ji převzala její babička, která se rozhodla z ní vychovat perfektní dámu. Rhen u ní strávila 7 let, ze kterých si odnesla mnoho jizev. Nejvíc jich měla na zádech, kde se je naučila skrývat pod oblečením. Její nejlepší kamarádka jí pomáhala a starala se o její rány. Nicméně jakmile Rhena dosáhla 20 narozenin, byl jí představen její o 5 let starší snoubenec. Domluvený sňatek ji nepřekvapil, a i ho očekávala. V tu dobu již měla druhou sestru, Raelin. Svatba proběhla do pár měsíců a novomanželé se přestěhovali do sídla kus od Lucemburku. Její manžel byl typ člověka, co si vše prosadil, tudíž když Rhena řekla, byť jen něco, co se mu nelíbilo, hned ji uhodil. V noci si ji bral nehledě, zda ona chce, či nechce. Trvalo to tak dlouhé dva roky, než Rhena otěhotněla. Vše se tehdy změnilo, a i manžel začal být příjemnější. Začali spolu mluvit a spřátelili se. Do pár měsíců mu dala syna. Jenže jejich štěstí trvalo jen pár dnů, než přišla pohroma. Její manžel odjel řešit konflikt v nedaleké vesnici a ji nechal s jejich týdenním synem doma. Bohužel se do večera vrátil… Mrtev. Přivezl ho jeden muž, co u nich dělal a Rhenu varoval, že si vzbouřenci přijdou i pro ni. Ona jednala okamžitě a poslala služebnictvo pryč. Už mířila za synem, když se dostavila první skupinka vzbouřenců. Rhenu obklíčili, ale když zaslechla z patra dětský pláč, nechali ji. Vběhla do dětského pokoje v momentě, kdy jejího syna probodl jeden z vetřelců.

Rhena se zhroutila a on se nad ní smiloval a nechal ji tam. Muži odešli, ale stihli ještě podpálit dům. Co nevěděli, že její manžel stihl ještě kontaktovat svého švagra, aby přijel a ochránil svou sestru. Rhena si až pozdě uvědomila, co se děje. Celé přízemí bylo již v plamenech a ona musela pryč. Nějakým zázrakem se jí povedlo otevřít okno, pod nímž už její bratr stál a volal na ni. Naposledy se ohlédla na kolébku a vyskočila z okna přímo do jeho náruče. S lehkými popáleninami a omámená kouřem ji přijali do nemocnice, kde ji hospitalizovali a uzdravili. Ten den se vrátila domů k rodině, zlomená a prahnoucí po pomstě. Začala se cvičit v šermu, aby si nahradila aspoň nějaké lekce a bratr ji učil i sebeobranu. Do půl roku dopadli vrahy jejího muže a syna. Všichni si mysleli, že je mrtvá i ona, dokud nevstoupila do sálu, kde je soudili, jako svědek a nestáhla si šátek zahalující její obličej. Všichni plni strachu přiznali své činy a stihl je trest nejvyšší.

bottom of page