Minulost

Už jako malá byla malá Yasemin ukázkové dítě. Prakticky nikdy nebrečela a rodiče s ní neměli problém. Tím, že se narodila o pět minut dříve od svého dvojčete Erkane se tím pádem stala korunní princeznou a tak dostávala více pozornosti. Možná proto s ní nikdy nebyl problém, přeci jen měla vše co chtěla a to platí i do dospělosti. Na co si malá princeznička ukázala, bylo její, to co zničila všichni ignorovali a jediné, na čem se pilovalo, byla její hlava pro korunu. Nejprve se jí toto chování líbilo, přeci jen žila v paláci, kolem ní skákali lidi, jak si pískne a rodiče měla hlavně pro sebe. Co jí bylo však nejvíce líto, že nemohla tolik trávit čas se svým bráchou, milovala ho snad více než všechno co dostávala a vždy jí sužovalo, že její povinnosti byli důležitější než se s ním houpat na hřišti. Bohužel i jemu se to nelíbilo a to dával i dost najevo. Snad pokaždé, co si Yasemin utrhla nějaký čas byla odmítnuta. Její bráška měl důvod a ona věděla, že měl, sama chtěla, aby se to pro něj změnilo, přesto se nemohla přenést přes to, že je to takto rozděluje. Přesto se snažila i přes to všechno udělat co nejvíc pro svoji zemi, pro rodiče a pro sebe. Více se soustředila na to, jak se prezentuje. Na diplomatiku a na jaké knihy sáhne v knihovně, když tam jsou lidi a mohou vidět, co vlastně taková princezna dělá. Těch několik let, kdy se opravdu snažila ukázat všem, že ta korunka jí na hlavu patří, byli ty nejhorší v jejím životě. Ano vládnutí jí docela bavilo, byla nad věcí a dokázala o sobě rozhodnout sama, ale nikdy si nepředstavovala, že čím víc poroste, tím více očí na ní bude. Nesnášela to, že nemohla vypustit to malé dítě, které schovává tak dlouho v krabičce. Myslela, že to nevydrží, že vybouchne a všechno zkazí, jenže v tu chvíli jí pomohl Erkan, zachránil jí a ona znovu pocítila tu lásku, kterou u něj hledala.

Odpustil jí, že se věnuje povinnostem a ona jemu, že žárlil na pozornost, kterou má. Konečně měla někoho, komu se může svěřit. Její rodiče byli sice úžasný a milý, jenže je nechtěla zatěžovat tím, že tu korunku vlastně už nezvládá a její tíha je prostě moc. Znovu se ukázalo, že její bratr je pro ní vším a už nikdy nedala nic před jejich životy a jejich vztah, ať si kdo říká co chce. Yasemin v lásce nikdy moc štěstí neměla. Nebylo to tím, že by kolem ní nebylo spousty dobrých mužů, spíše to bylo tím, že se bála o sebe a o Turecko.