Jeho matka s kořeny v Anglii, otec arab. Oba poněkud vážení v jejich domovině. On jediný syn, poněkud vysněný, protože se manželům dlouhou dobu nedařilo otěhotnět. Oba nebyli svatoušky a měli vedlejší, trošku černější byznys. Žil si tak už od mimina na vysoké noze. To však dlouho nevydrželo, po jeho narození se začala práce jeho rodičů poněkud zvrhávat a protože se znali s Selejem "el" Týnem, zhoršilo se to ještě víc. Když utekl on, začali pohoršovat i jeho rodinu. Chvíli to zvládali, ale když Hasanovi byli tři roky, všechno se sesypalo jako balíček z karet. Jednoho večera, byla to poněkud klidná noc, se do jejich domova vloupali a jeho matku i otce bez slitování zavraždili, on byl ještě moc malý a nechápal co se dělo, probudil se v postýlce, a když bylo po všem našel rodiče v kaluži krve v obývacím pokoji. Dlouho brečel a prosil je o to aby se probudili, byly to dny, střásl s mrtvolami jeho rodičů a opakoval aby se probudili než sám upadl do spánku z únavy. Pak jej našel Selej, dlouholetý přítel jeho rodičů, pro něj zatím neznámá osoba, no člověk který se v budoucnosti stal jeho otcem a ochráncem. Zachránil mu praktický život a pro to jej vždy bude uctívat. Bůh ví co by stalo, kdyby zůstal sám ještě o den déle. Když se jej Selej ujal, stal se jeho otcem a byť ví, že jeho pravý rodič není a bylo mu řečeno co se s jeho otcem a matkou stalo, vždycky bude Seleje považovat za jeho rodinu.