top of page
kopcovitá krajina, v, rozednívat se
životopis_edited.jpg

Cornelia Napolitano

Země : Itálie

Vzdělání : vysokoškolské, soukromé

Status : korunní princezna

Stav : svobodná

Datum narození : 30. 1. / vodnář

Věk : 25

Výška : 155

Váha : 52

Barva očí : zelená

Barva vlasů : hnědá

Zájmy : plavání, tanec, bojové sporty, četba, hudba

Dovednosti : kurz první pomoci, italská škola šermu, bartitsu, střelba, základy musado, němčina, francoužština, španělština, angličtina
Zdravotní stav : alergie na lískové ořechy

FC : Amelia Zadro

Na první pohled...

U Cornelie vás jistojistě uhranou její modré oči, které mohou v určitých světelných podmínkách házet našedlé odlesky. Další věc, která je na ní velmi nápadná je její výška, nebo tedy mohli bychom spíše říct nížka. Měří úžasných 155 cm. Občas si z toho dělá legraci a říká, že má napoleónský komplex, ale jsou okamžiky, kdy tento fyzický handicap bere smrtelně vážně. Kdy? O tom se dočtete v charakteristice. Cornelia je tedy drobná dívka s okouzlujícím úsměvem, která si zakládá na tom, aby byla pokaždé upravená a také voňavá. Parfémy jsou její zálibou, ale nemá ráda, když je na sebe někdo leje horem dolem. Co se vůní týče, drží se pravidla "you want to be discovered, not announced".

Charakter

Jižanská krev se v ní nezapře. Je to vášnivá Italka se vším všudy. Přesto na tamnější poměry vcelku klidná a mírná povaha. Vzhledem k tomu, že je žena, nota bene ještě mladá a roztomile nízká, často už se dostala do situace, kdy ji někdo nerespektoval. A to pak je oheň na střeše. Velmi dobře si je vědoma svého postavení a moci, kterou jí status korunní princezny poskytuje. Není tedy divu, že někteří lidé a zejména muži ji považují za děsivou. Umí být okouzlující společnicí, zábavnou a zdánlivě bezstarostnou dívkou a vzápětí se proměnit na ledovou královnu, pohrávající si s myšlenkou, že vás nechá popravit. Inu, o rodu Napolitano se říká, že má mafiánské kořeny, takže se nejspíš genetika nezapře, byť málokdo tuší kde je pravda a zda to není jenom kontroverzní urban legend. Je dobré vědět, že své jméno Cornelia nemá příliš v oblibě a tak si nejčastěji nechá říkat Nelly, nebo Lia. Dokáže být velmi výřečná a svá slova používat jako nástroj, pomocí kterého dosáhne toho, co si zamane. Občas se i vyžívá v tom, že dokáže spolehlivě zasáhnout ego a zaútočit na slabé místo daného jedince. Ale nemusíte mít strach, dělá to jenom těm, kteří si takové jednání zaslouží.

Minulost

Cornelia se narodila na konci ledna. Král i královna byli nadšení, že mají zdravou dceru, ze které se jednoho dne stane královna. Rozhodně ji nebrali jako figurku, která se musí výhodně provdat. Itálie je pokrokovou zemí a stejně jako v Illéa nezáleží na tom, jakého pohlaví je prvorozený. Nicméně nenechte se zmást. Být prvorozený, to přece není žádná zásluha. Nikde není psáno, že se králem či královnou nemůže stát druhorozený potomek. Ano, v Itálii je rivalita mezi sourozenci silným hnacím motorem a zároveň jakousi pojistkou, že pokud bude prvorozené dítě příliš tupé, nebo nezodpovědné, může jej mladší bratr či sestra lusknutím prstů nahradit. Nelly tak byla od malička vedena k tomu, že nesmí ani na okamžik polevit ve svém snažení, vzdělávání a rozvoji. Každý den se tak snaží naučit něco nového. Jako dítě byla vcelku roztomilá a dá se říct, že i hodná. Samozřejmě se navyváděla pár lumpáren. Ráda utíkala do zahrad, schovávala se a tu a tam provedla nějaký žertík svým chůvám. Její oblíbenou kratochvíli bylo schovávání věcí denní potřeby na naprosto neuvěřitelná místa. Nejvíce ji blažilo, když její oběť nepojala ani špetku podezření, že by právě malá princezna mohla být ten zlomyslný šotek, který všechno zpunktoval. 

Když povyrostla, dostalo se jí dobrého vzdělání. Rodiče samozřejmě platili ty nejlepší učitele a tak se naučila velmi dobře španělsky, francouzsky, neměcky a anglicky. Nelly byla nadaný student co se jazyků týče, nicméně vcelku tupá na matematiku, fyziku, chemii a také není příliš umělecky založená. Hraní na hudební nástroje ji vysloveně obtěžovalo a pokud ji někdo donutí zaskřípat na housle, bere to vysloveně jako komické vystoupení. A to jste neslyšeli ta zvěrstva, která dokáže napáchat s flétnou! Nicméně jí musíme nechat pohybové nadání, které využívá nejen pokud jde o tanec, ale také sport a to především bojové sporty. Zkoušela kick box, karate, dokonce musado, ale nejvíce ji přirostlo k srdci bartitsu. 

Bojové umění pocházející z viktoriánské anglie, kdy jste museli nejen zneškodnit útočníka, ale zároveň si u toho neponičit elegantní oblečení a zůstat upravení, jak se na správnou lady sluší a patří. Když povyrostla a dosáhla věku třináct let, začala se zajímat o šerm. A jakožto správný vlastenec se věnovala především italské škole šermu. Čili hodně poskakování, výpadů, záludností a dynamiky v pohybu. Docházela sem celé dva roky.

V šermířském klubu poznala spoustu skvělých lidí, ba dokonce svou první lásku, byť byla čistě jenom platonická. S jedním klukem po sobě neustále pokukovali, tu a tam prohodili pár nesmělých slov, dokonce se jednou odvážil ji vzít za ruku, když odcházeli z hodiny domů. Najednou se změnil, přestal ji zdravit a začal se k ní chovat jako k cizímu člověku. Nelly dodnes neví co se stalo a vzpomíná si, že tu náhlou změnu nesla velmi těžce. Nejde o to, že ztratila svou "lásku", ale především přišla o někoho, koho považovala za svého kamaráda, kterému se mohla tu a tam svěřit se svým trápením. Několikrát se jej napřímo zeptala, zda se něco stalo, jestli jej snad nechtěně neurazila, nicméně on jí jenom s nesmělým úsměvem řekl, že tak to přece není a vše zůstalo při starém. Nakonec se s tím smířila, přestala jej také zdravit a z přátel se tak stali opět cizinci. Nelly nakonec stejně byla z tohoto šermířského klubu vyloučena, neboť zmlátila jednoho z nováčků. Jednalo se o neduživého a bledého chlapce. Naše princezna tohoto ukázkového pitomce nachytala, když nakopl na ulici bezbranné štěně. Není divu, že měla rudo před očima. Každopádně poté co dostal pořádnou nakládačku, šel si stěžovat vedení klubu a jakékoliv týrání zvířat popřel. Jeho otec byl navíc vlivný politik a zbohatlík, který místním šermířům přispíval nemalými částkami. Navíc vlastnil část médií a tak bulvární článek o násilnické princezně obletěl celou Itálii. Zbytek dospívání se Cornelia držela spíše v ústranní, protože tenhle příběh se s ní táhl ještě dlouho.

Naštěstí našla komunitu dobrých lidí, kteří ji přijali mezi sebe a mohla tak pokračovat nejen ve výuce šermu, ale i právě výše zmíněném bartitsu. Doma se zase vzdělávala v jazycích, ekonomii a politologii. Neměla mnoho volného času, ale nestěžovala si. Zažila pár krátkých lásek, které však z jejího pohledu ani nestojí za zmínku. Avšak jako by si připadala prokletá, velice jí připomínaly někoho z minulosti, kdo se tvářil jako přítel a najednou se opět změnil v cizince. I dnes, v jejích pětadvaceti letech se najdou idioti, kteří vytahují minulost a její "přešlap" na který je však patřičně hrdá. Kdyby se mohla vrátit v čase, nezachová se jinak.

bottom of page