Valentina CavallaroKdyž Thomase poznala, vůbec se jí nijak nelíbil. Vzhledově, a ani osobnostně. Přišel jí chladný, arogantní a možná víc sebejistý než je zdrávo, ale jak šel čas, docela dost si na něj zvykla. Teď s nim ráda tráví čas a baví jí, když ho může provokovat a sledovat jeho reakce. Je zábavnější než se na první dobrou zdál a to jí imponuje. Navíc si jí všímá a sám vyhledává její společnost, takže jí to samozřejmě lichotí. Komu by to nelichodilo, že? Navíc se jí začal líbit i fyzicky a kdykoliv je v její blízkosti, tak má co dělat aby se udržela. Už jen jeho přítomnost jí vyvádí do určité míry z konfrotní zóny, což se jí už dlouho při nikom nestalo. Trochu jí to děsí, ale na druhou stránku jí to baví, protože je to něco, co nezažívá každý den. Ne každý se jí zalíbí a ohromí jí. Možná je dost náročná, nebo uzavřená vzhledem k tomu, co si v životě prožila, ale Thomasovi se to do určité míry povedlo, protože s nim chce trávit víc a víc času. Rozhodně se při něm nenudí a pokud spolu nejsou, troufne si na něj myslet. "I tak je to obdivuhodné." Mrkne na něj a zasune si pramínek vlasů za ucho. Přijde jí děsně sexy a nemůže si pomoct, ale svými slovy jí dostává do situace, kdy je nervózní. Jen se to snaží maskovat. "Tak doufám, že krásné ženy Vám nesedí na stole příliš často. Pak bych si o Vás myslela, že jste pěkný záletník." Zazubí se na něj a jeho další slova jí potěší. I když je svým způsobem drzý a svojský, tak dokáže být neskutečně milý a přesně ví, co říct. Zdá se, že to se ženami umí velmi dobře, což může být první červená vlajka. Měla by trochu zabrzdit, protože se může stát že se namotá a to nechce. Raději se zhluboka nadechne aby se vzpamatovala a usměje se na něj. Pak už jen mlčí a vychutnává si jídlo které připravila. Je sama se sebou spokojená a zdá se, že ani Thomas nemá nějaké námitky, což jí osobně těší snad ještě víc. "Lichotky si ráda vždycky poslechnu, takže je možné, že tady budu častěji." Dojí a odloží talíř s příborem na bok. Do ubrousku si utře rty a odloží jej do talíře. Vezme si do rukou šálek s kávou a napije se. "Musím ale uznat, že kdybych měla takovou kancelář, tak tady tady ráda trávím čas." Rozhlédne se po místnosti a nakonec se pohledem vrátí právě k Thomasovi.
O nás
Poblíž kasáren se nachází i tato kancelář. Než vstoupíte, za...
Valentina Cavallaro Když Thomase poznala, vůbec se jí nijak nelíbil. Vzhledově, a ani osobnostně. Přišel jí chladný, arogantní a možná víc sebejistý než je zdrávo, ale jak šel čas, docela dost si na něj zvykla. Teď s nim ráda tráví čas a baví jí, když ho může provokovat a sledovat jeho reakce. Je zábavnější než se na první dobrou zdál a to jí imponuje. Navíc si jí všímá a sám vyhledává její společnost, takže jí to samozřejmě lichotí. Komu by to nelichodilo, že? Navíc se jí začal líbit i fyzicky a kdykoliv je v její blízkosti, tak má co dělat aby se udržela. Už jen jeho přítomnost jí vyvádí do určité míry z konfrotní zóny, což se jí už dlouho při nikom nestalo. Trochu jí to děsí, ale na druhou stránku jí to baví, protože je to něco, co nezažívá každý den. Ne každý se jí zalíbí a ohromí jí. Možná je dost náročná, nebo uzavřená vzhledem k tomu, co si v životě prožila, ale Thomasovi se to do určité míry povedlo, protože s nim chce trávit víc a víc času. Rozhodně se při něm nenudí a pokud spolu nejsou, troufne si na něj myslet. "I tak je to obdivuhodné." Mrkne na něj a zasune si pramínek vlasů za ucho. Přijde jí děsně sexy a nemůže si pomoct, ale svými slovy jí dostává do situace, kdy je nervózní. Jen se to snaží maskovat. "Tak doufám, že krásné ženy Vám nesedí na stole příliš často. Pak bych si o Vás myslela, že jste pěkný záletník." Zazubí se na něj a jeho další slova jí potěší. I když je svým způsobem drzý a svojský, tak dokáže být neskutečně milý a přesně ví, co říct. Zdá se, že to se ženami umí velmi dobře, což může být první červená vlajka. Měla by trochu zabrzdit, protože se může stát že se namotá a to nechce. Raději se zhluboka nadechne aby se vzpamatovala a usměje se na něj. Pak už jen mlčí a vychutnává si jídlo které připravila. Je sama se sebou spokojená a zdá se, že ani Thomas nemá nějaké námitky, což jí osobně těší snad ještě víc. "Lichotky si ráda vždycky poslechnu, takže je možné, že tady budu častěji." Dojí a odloží talíř s příborem na bok. Do ubrousku si utře rty a odloží jej do talíře. Vezme si do rukou šálek s kávou a napije se. "Musím ale uznat, že kdybych měla takovou kancelář, tak tady tady ráda trávím čas." Rozhlédne se po místnosti a nakonec se pohledem vrátí právě k Thomasovi.