Vážení a milí čtenáři, právě v rukou držíte zbrusu nový týdeník psaný špinavými, krví potřísněnými prackami Rebelského uskupení. V našem paláci není v bezpečí vůbec nikdo, to jste si už mohli všimnout. Rebelové však své útoky začínají fokusovat, a na koho jiného než na korunní zahraniční hosty! Držte se, tohle léto vás čeká jízda, kterou jste nečekali a na kterou jen tak nezapomenete!
Dragoș Neculai Rosetti
Tento rumunský podivín jistě neunikl vaší pozornosti. Na potkání vypráví báchorky o netopýrech, se kterými prý běžně komunikuje, nabízí své služby černokněžníka a jakmile zmíníte jeho kopku (komnatu, pozn. red.), rozhodně se nebude ostýchat a sdělí vám, jak je jeho spací rakev pohodlná! S jeho sestrou Ileanou L. Rosetti tvoří nerozlučnou dvojku. Podobají se jako vejce vejci a když vám řekneme, že kují nějaké nemilé pikle, rozhodně nám kvůli jejich andělským tvářičkám nebudete věřit.
Dragoș pocítil rebelský hněv jednou, a to se v illéiském království nachází pouze pár týdnů. Nezdá se ale, že by se ho zmocnila nějaká paranoia, že by si z budoucích útoků dělal nějaké vrásky. Něco tak banálního přeci neotřese jeho pozitivním mindsetem! Ostatně, rumunský princ je na nějaký odpor prostého lidu vůči Koruně víc než zvyklý. Kdo se jen trochu pohybuje v mezinárodní politice, tak ví, že pozice rumunské královské rodiny není kdovíjak stabilní.
Věřte, nebo ne, princ je skutečně přesvědčený o tom, že ovládá černou magii. My si myslíme, že je to výsledek vdechování těch vonných vykuřovadel, která používá během svých „rituálů“. Ve skutečnosti jde jen o nějaké halucinace, a ne o skutečné čarování. Ale ženské se na to evidentně balí dobře, tak ho při tom dětském hraní si na hrozivého černokněžníka nechme.
Když byl v noci při úplňku viděn, jak si to se svíčkami štráduje do místního proslulého labyrintu, kdekdo si myslel, že jde na dostaveníčko s Amelií Webber. Ukázalo se ale, že je Dragoș do sebe tak zahleděný, že si romantiku při svíčkách udělá sám se sebou. Jeden z rebelských informátorů se o jeho plánu doslechl a rozhodl se mu dělat společnost. O tom ale princ, který o sobě tvrdí, že pomalu vidí i za roh, neměl jediné tušení.
Konstelace při měsíčku v hluboké noci byly ideální. Ať už pro Dragův domnělý rituál, tak pro Rebela číhajícího ve křoví. Všude kolem něj svítily svíčky a on sám sobě předčítal grimoáry. Nevnímal svoje okolí, byl zcela ponořen do své iluze, že zrovna mluví pravděpodobně se samotným Drákulou. Toho využil jeho tichý pozorovatel, který o celém večerním plánu věděl dopodrobna. Přes polospící stráže protáhl jeden menší kanystr s benzínem. Vyčkával trpělivě jako lovící šelma na správný okamžik. Přikradl se k Dragovi zezadu, hbitě na něj vylil benzín a než stačil Rumun vystoupit ze svého tranzu, už po něm házel dvě tři svíčky. Nejen že zasáhl svou oběť, ale také jedno ze křoví labyrintu. Takže hořel jak Dragoș, tak i jeho okolí.
Velkých plamenů si samozřejmě všimly pospávající stráže a zavolaly pomoc. Nešťastného prince našli v bezvědomí, protože se nadýchal kouře. Válením se v písku se mu podařilo oheň uhasit, ale nezabránil popáleninám na vrchní polovině těla, převážně hrudníku. Rumunského prince se s hlubokými popáleninami 2. stupně podařilo zachránit od neúprosných plamenů. Část okrasného labyrintu však lehla popelem. Dragoș si poleží v nemocnici, jeho rekonvalescence se obejde bez kožního štěpu, ale odnese si věčnou vzpomínku v podobě jizev.
Mikael Ragnar Solberg
Norský princ má za sebou velmi těžké dny. Nedávno byl ošklivě napaden jelencem černoocasým a vysloužil si tak několik dnů odpočinku na lůžku. Zároveň se tím dostal do povědomí občanů paláce i města Angeles. Vskutku nešťastné zviditelnění, musíme říci. Do této chvíle o jeho pobytu v království snad nikdo nevěděl. Vynecháme-li italskou princeznu Angelicu Napolitano, která si na něm léčí své Španělem zlomené srdíčko.
Mazaně se vyhnul všem rebelským útokům, které v paláci proběhly. Když Mikael nepřišel za Rebely, Rebelové přišli za ním! Ale na tajňačku, samozřejmě! Jedna menší rebelská frakce severského prince sledovala dlouhé týdny, aby vypozorovala jeho zvyky. Ani v Illéi nezanevřel na svou velkou vášeň – pilotování letadel. V areálu místního letiště je pečený vařený a vrátil se sem i po tom, co jej propustili z nemocnice. Měl být na sebe ještě opatrný, v zádech měl ještě několik stehů. Ale řízení letadla přeci není tolik fyzicky náročné!
Mikael letadlo nastartoval a rozjel se po runwayi. Přesně tak jako každý jiný den. Vše bylo naprosto obvyklé a bezproblémové. Nebo to tak aspoň působilo. Nor byl zkušený letec, nenechal nic náhodě. Letoun konstantně nabíral na rychlosti, vzletové dráhy pomalu ubývalo a pilot se chystal na odlepení kol od asfaltu. A to se skutečně stalo. Letadlo bylo jen pár sekund ve vzduchu, když v kokpitu začaly blikat červená světýlka hlásící poruchu na pravém motoru. Ten začal hořet. Mikael jako zkušený pilot zachoval chladnou hlavu. I s jedním motorem se dá fungovat. Sice na to máte omezený čas, ale je tam pořád dost velký prostor na šťastný návrat.
Princ udělal kolem letiště půlkruh, aby se dostal na přistávací runway. Snažil se kontaktovat místního dispečera, ale ten na jeho tísňové volání nereagoval. Proč? Protože mu jeden z Rebelů prostřelil hlavu kulkou, aby minimalizoval Mikaelovu šanci na bezpečné přistání. S jedním motorem bude brzdná dráha o něco delší než normálně. A přesně v tom dojezdovém prostoru byly zaparkována letadla, jejichž piloti s takovou situací nepočítali. A nepočítal s tím ani Mikael, který se pořád velkou rychlostí blížil k jednomu z odstavených letounů.
Srážka byla nevyhnutelná. Dispečinku se stále nemohl dovolat. Norský princ nakonec vyhodnotil situaci tak, že je lepší sedřít se na asfaltu než uhořet. Hrdinsky vyskočil, několik dlouhých metrů se převaloval setrvačností dopředu. Během těch bolestivých kotoulů si vysloužil pěknou silniční spáleninu, několik zlomených žeber, otřes mozku a co víc – potrhal si většinu stehů na zádech. Mikael se ocitl ještě ve vážnějším stavu než během kempování. Díky bohu, že stihl vyskočit. Po střetu dvou letadel by jistě uhořel v kokpitu.
Záchranářským vrtulníkem byl urychleně transportován do nemocnice. Princ Mikael si na lůžku poleží tentokrát mnohem déle než jen pár dnů. Zajímá nás, zda-li pak mu jeho milá opět donese pár pomerančových sladkostí.
Marcus Augsberger
Inu, proč se zaměřit pouze na následníky trůnů? V Illéi se nám pohybuje spoustu klíčových individuí, které si také zaslouží pozornost. Obzvlášť, když je k jejich vraždění výborná příležitost a ještě lepší motiv. Illéiský diplomat si procházel poměrně náročným obdobím. Nějaký čas se vídal s nizozemskou princeznou Catharinou A. Van den Berg. Byl to pouhý románek, nebo vztah? Ať tak, či onak, už dlouho je spolu nikdo nezahlédl. K bolavému srdíčku přidejte několik hrstí diplomatických problémů v mezinárodním měřítku a máte hned několik důvodů, proč Vás to na světě přestane bavit!
V Marcusově pracovně se poslední týdny odehrávaly nemilé diplomatické schůzky. Nebylo divu, že z toho všeho byl diplomat unavený, psychicky zdevastovaný, a tak si tu a tam prodloužil čas strávený ve své pracovně u skleničky dobrého koňaku. Tak tomu bylo i osudný večer. Marcus seděl v hlubokém koženém křesle, kochal se výhledem z otevřeného okna a poslouchal hudbu. Snažil se odehnat všechny trýznivé myšlenky. Otevřít těžké vchodové dveře a nepozorovaně proklouznout do místnosti rozhodně nebylo náročné, zvlášť když jste mazaný Rebel. Marcus byl tak zabraný do svých myšlenek, že si nevšiml, jak se k němu muž s bílým kapesníkem v ruce přibližuje. Na něm měl poměrně velké množství chloroformu, inhalačního anestetika. Diplomat se svému osudu samozřejmě bránil. Jakmile mu útočník zahalil ústa kapesníkem, začal zrychleně dýchat a máchat rukama všude kolem sebe, snažíc se svého trýznitele zasáhnout. Boj to byl poměrně dlouhý, ale velmi jednostranný, protože Rebel byl v mnohem lepší pozici a nebyl každým nádechem slabší a slabší. Marcus pomalu ale jistě podléhal tomu nasládlému odéru, až se mu úplně zatmělo před očima.
Po tom, co mladý muž upadl do bezvědomí, s ním bylo nakládáno nesmírně hrubě. Ještě aby ne, byl v rukou Rebela. Ten z brašny vytáhl dlouhý, pevný provaz. Jeden konec uvázal za mohutný sloup a na tom druhém udělal smyčkou, kterou provlékl Marcusovu hlavu. Na první pohled by to mohlo vypadat jako promyšlená sebevražda. To ale Rebelové přeci nechtějí! Proto byl diplomat zbaven košile a na hruď mu bylo vyryto hluboké R. Pak bylo jeho bezvládné tělo vyhozeno z okna, aby se houpalo všem na očích. Jako výhrůžka, že tohle se může stát každému – nejen korunním princeznám a princům!
No, nejsou osudy našich korunních šlechticů politováníhodné? Úsudek necháme na vás.
Naše redakce se s vámi pro dnešek loučí a už teď se těší na příští nešťastníky!
Commenti